Krpoláček 9

21. března 2018 v 14:00 | Jiří Maršálek + Petr Karásek |  Krpoláček
V dnešním devátém čísle této rubriky bych vám rád představil mého kamaráda Ing. Petra Karáska, který dlouhodobě pracuje v brněnském Tyfloservisu.
"Petře, napřed bych se zeptal na Tvé koníčky a záliby, tedy jestli je čtenářům prozradíš?"


"Moje záliby jsou zaměřené uměleckým směrem. Všechno co je krásné se mi líbilo, focení, kreslení a malování, psaní básní, ale pak jsem s tím skončil pro nedostatek času a co jsem musel všechno při manželství zvládat, tak to byl jediný důvod. Jinak to v sobě tady mám takového tvůrčího ducha. Takže pokud něco tvořím, tak si tím hodně odpočinu.
Potom další oblastí je pohyb - sport. V podstatě jakýkoliv sport. Není to většinou kolektivní sport, protože já si musím vždy sám dát do těla a je mi blízké, když to není na nějakém hřišti, nebo na nějakém oválu, kde to je všechno monotónní. Mám rád, když je pohyb v přírodě. Třeba běhání lesem, jízda na kole a v zimě na běžky. Vždycky je to zaměřeno tím způsobem, že je kolem mě krásno. Ale rád si dám též do těla.
Na krásnou literaturu nemám moc času i když mě také zajímá, spíše se věnuji literatuře duchovní.
Pro nevidomé slouží knihovna digitálních dokumentů, kdy knížky jsou ve formátu txd a čte jim to počítač, nebo knihovna KTN, která načítá knížky pomocí herců a moderátorů na zvukový nosič CD. To je určitě příjemné jak pro nevidomé, tak i pro zdravé, kdy si může člověk třeba i zavřít oči a vychutnávat si četbu aniž by sám četl.
Knihy si mohou i nevidomý skenovat a nechat přečíst počítačem, ale už máme i čtečky i když čtečka je prakticky taky skener.
Lze i využít svých přátel, kteří též rádi čtou a člověk to tak spojí s příjemnou návštěvou. Je to spojené s tím zážitkem i tím vztahem. Ale vždycky tady bude v těch informacích určitý handicap, to si myslím, že se nedá napravit ze strany nevidomých, ale určitě se udělaly obrovské kroky i v té oblasti komentovaných filmů i v pomůckách. To šlo všechno tak kupředu, že se nám v době začátků o tom ani nezdálo."
Připomněl jsem i možnost si nastavit v našich televizorech komentář pro nevidomé, kdy děj filmu, kdy se nemluví a jen se něco odehrává například si podávají ruce a usmívají se, tak se tuto skutečnost dozvíme čtením komentátora.
Petře, položím Ti druhou otázku. Co všechno může Tyfloservis nabídnout, jakou pomoc člověku, když přijde o zrak?
Podle mého názoru je Tyfloservis jediná organizace, která za klientem dojede a vše ho učí v místě bydliště a může mu tak značně pomoci se znovu zařadit do té společnosti."
"Otázka co to je zařadit se do společnosti, kdo si co pod tím představí. Pod tím si může představit každý něco jiného. To že naučíme nevidomého samostatně zvládnout domácnost, úklid, vaření, praní a že si dojde kam potřebuje, tak to si myslím že ještě nemusí být vůbec zařazení do společnosti. I když se dokáže kompletně o sebe postarat, ale přitom to bude naprosto nespolečenský typ, kterému se budou všichni vyhýbat a zůstane samotářem třeba navždy.
Je to samozřejmě více věcí, které souvisí s tím zařazením do společnosti.
Tyfloservis se spíše zaměřuje na ty praktické dovednosti.Nejlepší je použít slovo závislost a nezávislost.
Aby člověk nebyl závislý na svém okolí na těch druhých. Je-li závislý, tak to může být příjemná závislost, možná pro někoho. Jsou lidi co se nechávají rádi obsluhovat, ale to je taková falešná příjemnost, ale také to může být závislost nechtěná.
Taková závislost je daleko horší, protože ten člověk by se chtěl o sebe postarat sám a vidí, že to za něho dělají druzí a možná mohou být hodní ti lidé například rodiče a rodinní příslušníci. Ale potom to mohou být lidé, kteří toho začnou cíleně zneužívat a klidně i vydírat citově toho daného člověka. Jako třeba kdyby mě nebylo, tak co by bylo s tebou, kdo by ti koupil jídlo, uvařil, kdo by tě tam dovedl a přitom mu neřeknou, že by ho to mohl někdo naučit i když tohle vědí.
Hlavní tedy je, aby se člověk osamostatnil a většinou když si lidi dojdou kam potřebují, nebo si i nakoupí a začnou si ty věci vyřizovat sami, tak potom se cítí jistěji a potom v tomto stavu jsou schopni i jinak fungovat.
Pokud si má člověk sám někam dojít, to znamená zorientovat se v prostoru a pohybovat se sám, tak k tomu musí být zdravotně způsobilý.
Musí znát veškeré situace, kdy mu hrozí nebezpečí a které není schopný zvládnout sám. Tohle musí přesně vědět."
Dál jsem se zeptal svého hosta i na slepecké bodové Braillovo písmo a dozvěděl jsem se i to, že každému učení jde různě, ale že Tyfloservis má dobrého pana ředitele s lidským přístupem, který sám velmi špatně vidí a proto má to pochopení v tom směru jako k lidem, že nepracujeme na výkon v tom slova smyslu pět setkání a jestli to nezvládneš, tak jdeme za dalším. Tohle určitě ne. Jestliže je někdo pomalejší, ale vidíme že to jde, že dělá malé krůčky a že on opravdu chce a pracuje, tak to není, že by byl pro nás nezajímavý. Ale trpělivě ho učíme. Někomu stačí na zvládnutí pár měsíců, druhému půl roku, nebo rok. Důležitý je ten konečný výsledek."
Petr mi na tomhle místě uvedl dva příklady, ale i když byly velice zajímavé, tak jsem je zde neuvedl z důvodu, že by to bylo moc dlouhé.
Položil jsem tedy další otázku.
"Na vás se mohou obrátit i lidé co špatně vidí, jsou těžce zrakově postižení, jaké pomůcky jim mohou pomoci a také jak pracovat se světlem a osvětlením?"
Petr hned začal mluvit: "Dobré světlo je základní podmínkou k tomu, aby člověk dobře viděl. A to dokonce u lidí, kteří jsou světloplaší a mají problémy se světlem. I oni musí mít světlo, ale slabé.
Teď je otázka jaké světlo, jakou intenzitu má mít, jaké složení má mít, to jsou pak ty fyzikální vlastnosti. Tohle samozřejmě neřeší ti lidé. Není to jenom jaké světlo použije, tam kde žije. Ale také potom vyřešit i veškeré rušivé projevy světla, které mohou ovlivňovat tu kvalitu toho čtení.
Rušivé projevy jsou že světlo oslňuje, to znamená, že je nevhodně umístěné a že svítí třeba přímo do očí. Průsvitné stínítko, skleněné baňky atd. je to nejhorší co může být.
Mohou to být odrazy světla. Mohu mít stůl se skleněnou deskou, nebo všelijaké lesklé věci a pak se to blýská a může mě to oslňovat.
Může to být také pouze jedno jediné světlo, například lampička a všude je tma kolem, takže kam si svítí je veliký kontrast mezi tou nasvětlenou plochou a okolím a ten kontrast hrozně dráždí oko.
Takže vždycky musí být v okolí jedno centrální světlo, které mi lehce nasvítí místnost a k tomu další světlo. Tady je to o kombinaci. Pak ještě musíme vycházet z toho že je světlo přirozené, nebo umělé. Umělé jsou ty naše lampy, svítidla atd.
Počítač také svítí, to se musí také řešit. Dívat se do počítače na monitor a mít tmu je také pro oči špatné.
I za počítačem se tedy musí lehce svítit. Pak je světlo přirozené denní. To se musí regulovat, nejlépe jsou žaluzie.
Lze regulovat i normální světlo, lampička, osvětlení reostaty. Těmi si můžeme tu intenzitu navolit dle potřeby.
A k těm pomůckám. Jednak je to sortiment optických pomůcek, které se dělí na pomůcky které jsou na čtení, nebo na psaní. Tomu se říká na blízko. To je třeba na tu práci se zrakem kdy si chci přečíst noviny, napsat dopis, vyplnit složenku. Pak jsou pomůcky, které zaostřují na střední vzdálenost. Čím je myšleno na vzdálenost natažených rukou. To znamená třeba krájím cibuli s nataženýma rukama. Ale ideální příklad jsou hudebníci, kteří mají noty uchycené většinou ve vzdálenosti natažených rukou.
Pak na dálku, to už je více až do nekonečna. A podle toho se pak ty pomůcky dělí.
Z naší praxe na dálku v naprosté většině znamená koukání na televizi. Měli jsme jeden případ, který měl rád přírodu a tomu jsme předepsali prizmatický monokulár a on nám ještě zpětně psal, jak je to nádherné, že dobře vidí.
Na to čtení jsou to většinou lupy. Různé lupy s osvětlením, bez osvětlení, mohou být na stojánku, mohou mít různý tip světla zabudovaný, nebo dotekové lupy, které se rozsvítí pouze tehdy, když člověk uchopí rukověť a když ji položí zas zhasnou.
Do dálky je to turmón a prizmatický monokulár. Ten se používá nejvíce. Je to zařízení něco jako dalekohled, ale není to dalekohled. Je to na jedno oko, proto monokulár.
Používá se to když chci přečíst třeba název ulice, nebo odjezdy vlaků atd. Na dívání na dálku je to výborná pomůcka.
Lze už i použít digitální fotoaparát, nebo videokameru. Kde slabozrací místo toho turmónu zacílí a použijí takzvaný ZOOM, to znamená, že si ten obraz přiblíží, zvětší a pak si ho vyfotí. Pak si to čtou na tom fotografickém přístroji.
Žádná z těchto pomůcek na blízko, na střední vzdálenost či na dálku se nemůže užívat dlouho. To je náročná optika, tomu se říká lidově těžká optika, ale ne na váhu, ta namáhá zrak.
Doporučuje se číst, nebo vykonávat zrakovou práci obecně do deseti minut a pak volno. Tyto pomůcky se nedají srovnávat s brýlemi."
Nezbývá mi než Petrovi znovu poděkovat za jeho přínosný rozhovor a popřát mu hodně úspěchů v čemkoliv bude podnikat.
Dále bych chtěl všem nevidomým popřát, aby potkávali jenom takové dobré lidi, jako je Petr, kteří dokáží pomoci, když je to potřeba a není jim to okolí lhostejné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stastnavyhra stastnavyhra | Web | 21. března 2018 v 14:14 | Reagovat

Baví Vás soutěžit o reálné peníze? Zkuste si zasoutěžit na webu www.stastnavyhra.cz . Vybíráte lístky, s kterými se zařazujete do slosování. Stačí vybrat pouze jediný. Losujeme každý týden o peníze. Vše je Zdarma, za nic se neplatí. Tak si pospěšte ať stihnete výhru už tento týden!  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama