Staletím utajované tajemství - část prvá

20. února 2018 v 13:56 | Jiří Maršálek |  krátké povídky
Už je to mnoho let, kdy náš svět tajně navštívila mimozemská civilizace. O této výpravě na zemi se neměl nikdy nikdo dozvědět, ale náhoda tomu chtěla jinak.


Dva horolezci šplhají na vrchol jedné z mnoha skal.
"Všude kam se podíváš najdeš nějaký vrchol, který nás vyzývá ke zdolání," praví první muž.
Druhý se rozhlíží ze samého vrcholu. Je to nádhera a připadá si tak volný, jako pták. Vtom ho něco zaujme. Přímo naproti nim se cosi zablýsklo.
"Co je to tam naproti, jako by se tam stěna hory posunula," vyhrkne rychle ze sebe.
"Kde?" otáže se jeho kamarád.
"Támhle, vysloví muž vzrušeně.
Druhý horolezec se zahledí směrem, který mu ukázala kolegova ruka.
"To se ti asi něco zdálo," odpoví znuděně.
"Ale ne, určitě se tam něco dělo," brání se druhý horolezec.
"Nejspíš nějaký odraz od slunka, to se stává," chlácholí zkušenější z dvojice.
První muž zkoumá skálu dalekohledem, ale už nic zajímavého nenajde.
Oba si odpočinou a slézají dolů. Od té doby mladší z horolezců musí myslet na ten záhadný svit. Co to jenom mohlo být.
Dojde za svým zkušeným kamarádem a přemluví ho, aby šplhali po té skále, kde to podivné něco zahlédnul.
"Myslím, že je to zbytečné, ale ať má tvá dušička pokoj," říká zkušený horolezec Prokop.
Domluví si termín výstupu. Přesně v ten den začne moc pršet a je velký vítr. Je jasné, že za těchto podmínek nemohou lézt. Prší tři dny. Konečně vysvitne slunko a za další dva dny stojí pod horou.
Jáchym je vzrušený očekáváním.
"Hele, buď v klidu, nebo nahoru nepolezeme," nařizuje mu Prokop.
Lezou už dvě hodiny a dostávají se do místa, kde byl viděn ten svit.
"Nic tady není, jen skála je hrozně tvrdá a hladká," praví Prokop.
"Jak to že je to tak hladké?" otáže se Jáchym.
Kamarád to též nechápe, ale netroufne si dál lézt.
"Musíme zpátky, dál to prostě nejde, je to moc kluzké," vysvětluje kamarádovi.
Tomu se evidentně zpátky nechce. Tuší, že je to zde nějak podivně tajemné. Přemlouvá Prokopa, aby zkusili vystupovat opatrně dál. Marně se snaží zatlouci cepíny.
"Hele ty motyčky do toho opravdu nejdou, ta skála je zde extrémně tvrdá," volá Prokop.
"Ale to přece není možné, už jsi to někdy viděl?" otáže se mladší horolezec.
"Ne, a jdeme dolů!" nařídí Prokop.
Sotva slezou dolů, tak se rozprší. Nasedají do vozu. Pomalu odjíždějí. Ještě jednou se Jáchym ohlédne.
"Je to tam zas, koukej!" vykřikne překvapeně.
Prokop se ohlédne. Opravdu spatří svit, přestože prší a slunko je schované za mraky.
Šlápne na brzdu. Vůz dostane na mokré cestě smyk. Prokop se snaží vyrovnat vůz. Zastaví těsně před příkopem. Oba muži vyskočí z vozu a koukají směrem ke skále. Svit tam ještě pár vteřin je, ale náhle zmizí.
"Co to sakra může být?" otáže se Jáchym.
Prokop usoudí, že snad někdo ten paprsek odněkud vysílá.
"Nějaký vtipálek si hraje třeba s laserovým světlem," uvažuje nahlas Prokop.
Znovu nasedají do vozu a pomalu velice pomalu jedou domů.
Společně se celou záležitostí zabývají. Hledají na počítači a v mapách co by mohli zjistit o místě a skále kde se to odehrálo. Vůbec na nic nedojdou.
"Zbývá jen zkusit vylézt z druhé strany, tedy jestli to půjde a spustit se pak dolů přes to hladké místo," navrhuje Prokop.
Vše slyší manželka horolezce a vrazí do pokoje.
"Prokope pitomý máš vůbec svědomí? Co když se vám něco stane," praví vyčítavě svému muži.
"Máš pravdu, necháme to plavat," odpoví rychle Prokop.
Jáchym se na něho nevěřícně zadívá. Žena spokojeně odchází.
Prokop mrkne na kamaráda. Ten pochopí a usměje se. Jsou už rozhodnutí. Z druhé strany je skála přístupnější, ale teče pod ní řeka a je velice kolmá stěna. Výstup jim zabere mnohem více času, než jak se pokoušeli z druhé strany skálu zdolat. Ten den co začal výstup foukal severní vítr a ten jak je známo bývá krutý. Přes všechny překážky a velkou zimu dosáhli vrcholu. Tam pak zarazily velká oka na která uvázali lana. Oba se počali spouštět po druhé straně dolů. Za půl hodinky se octli v místě, kde Jáchym něco spatřil. Skála zde je velice hladká a tvrdá. Nohama se odráží od stěny. Náhle se něco pohne a než se stačí nadechnout, tak zmizí v hoře. Slabý záblesk uzavřel stěnu, která se otevřela a spolkla oba horolezce. Jejich lana se přetrhala. Dopadli tvrdě na zem. Chvíli zůstali nehybně ležet. Náhle se objeví světlo. Něco co nevidí jim pomáhá vstát a vede je stále dál do hory. Přátelé neodporují i když dál jít nechtějí. Nějaká síla je táhne dál a dál. Dojdou doprostřed hory, kde si mohou sednout do pohodlných křesel. Naproti nim se rozsvítí nápisy v padesáti jazycích. Rychle najdou ten, kterému tak dobře rozumí.
"Vítáme vás. Neměli jste tohle objevit, ale stalo se. Jednou se to muselo stát. Můžete zde pobýt a odpočinout si. Občerstvení hned dostanete a můžete shlédnout pár filmů, které řeknou více.
Nápisy zmizely a místo nich se spustil první film. Z opěradel křesel se vynořili táce s jídlem a pitím. Na plátně se objevila bílá planeta s červenými paprsky. Planeta se stále přibližovala, až je střih někam do pokoje. Tam je žena s dívkou a jsou celé průsvitné. Vše je průsvitné i nábytek i zdi. Oni prochází přes zdi jako duchové. Jdou na terasu, kde je velký bazén. Ženy mají velká prsa, ale vypadají jako nafouklé balónky. Všichni se koupou a baví. Do toho hraje zvláštní hudba. Znovu se objeví nápis. Tohle je náš svět. Ale vy nejíte, tak si nabídněte.
Oba horolezci ochutnávají spousty jídla. Chutná jim a slupnou toho strašně moc. Pak je něco pobídne a oni zase jdou slepě za ním. Dojdou do ložnice, kde mají houpací sítě. Zde si mohou zřejmě odpočinout. Unaveni uléhají a usínají.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama