JEDNOU V SOBOTU

15. října 2017 v 10:58 | Jiří Maršálek |  příběhy pro zasmání
Jednou v sobotu se sejdou staří dobří známí v jedné hospůdce ve městě.
Srdečně se přivítají a usednou společně ke stolu.
Ozve se čtyřikrát žuchnutí.
"Co si dáte pánové?" otáže se servírka.
"Dám si pivo," praví muž v čele stolu.


"Já taky," přidá se druhý.
"Ale jaké?" vyzvídá obsluhující.
"Dáme si jedenáctku. Co chlapi?" pronese opět muž v čele stolu.
"Jo, jo, jo," přitakávají ostatní.
Servírka odejde.
"Nevíte dojde i koktavý Miloš?" zeptá se jeden z přítomných.
Než stačí kdokoliv odpovědět je posledně jmenovaný ve dveřích.
"Ku-ku-kurva kluci, má-málem jsem vas ne-ne-nenašel," vykoktá ze sebe.
Posadí se ke stolu k ostatním.
Objeví se servírka s pivy.
Jakmile je rozdá, všimne si nově příchozího.
"Vy si dáte co?" Zeptá se ho zdvořile.
Pánové po sobě šibalsky mrknou.
"Já-já si dám pi-pi-pi, to" vysouká nedopovězenou celou větu ze sebe Milošek.
Servírka se počne smát. Někteří kluci u stolu to nevydrží a též vyprsknou smíchy.
Obsluhující mladá slečna pochopí a dodá: "Pivo jedenáctku."
Miloš celý červený jen přikývne. Za chvíli dostane své pivko, ale i svojí přezdívku, která je Pito.
Společnost popije pár piv. Znáte to. Jedno, dvě až tři, takže už jich mají každý šest v sobě.
Nyní dochází k malému zázraku, protože Pito po šesti pivech vůbec, ale vůbec nekoktá.
"Člověče, to bych na tvém místě chlastal pořád," praví muž v čele stolu.
"Víš jak to leze do peněz?" Řekne již plynule Miloš zvaný čerstvě Pito.
Jeden z hochů si povzdychne, že jejich šestnáctiletý pes už nemůže vstát a že ho tedy budou muset nechat utratit.
"Hele, tak mu zkus dát Viagru a třeba se postaví," uvažuje nahlas Miloš.
Pito, ty jsi blbec," vysloví svůj názor majitel psa.
"Ale počkej, to by mohlo fungovat," vykřikne muž v čele stolu a počne se hurónsky smát.
"Vy volové, kdyby tohle fungovalo, tak to budou dávat ležákům a bylo by po nemocech," řekne syn pana lékárníka.
Muž v čele stolu vztyčí vzhůru ukazovák. Takhle si sjednává klid.
"Už přece Ježíš učinil zázrak a uzdravil Lazara. Ten jak je známo ležel a nemohl vstát. Jak o tom nyní přemýšlím, tak mu dal určitě Viagru a bylo," uvažuje znalec historie.
Celá hospoda se krásně baví tím, jak se tahle společnost dohaduje.
"A znáte tenhle vtip?" zeptá se Miloš, který ani trošku nekoktá.
"Ten neznáme," křikne někdo z přítomných a počne se chechtat.
"Jak ten chlápek líže Viagru a žena mu říká, že je snad úplně blbý, že to musí vzít celé.
Muž jen pronesl, že jí chce dát jen pusu."
Pito sklízí potlesk.
Muž v čele stolu ho poklepe po rameni.
"Ty vole, jsi dobrý. Ovšem chtěl bych tě slyšet mluvit zítra, až budeš střízlivý," praví pomalým opileckým hlasem.
Společnost zaplatí a rozjedou se do svých domovů.
Ráno mají všichni bolehlav. Muž co seděl v čele stolu si nyní na čelo přikládá studený obklad.
Má pocit, že kdyby si nedržel oběma rukama hlavu, tak by se mu asi rozpůlila. Zde by pomohl jen Ježíš, jenže ještě nenastal jeho čas na návrat na zem. Kvůli opilcům by to určitě nedělal.
Na dotaz své ženy co by chtěl ke snídani jen vykulí oči v sloup.
"No to muselo včera v té hospodě vypadat," pronese tiše a soucitně manželka.
Opilec se jen na chviličku pousměje, když si vzpomene na Miloše. Představil si ho jak též vstává a odpovídá své ženě ještě větším koktáním než jindy.
Jenže u Miloše to bylo o malinko lepší, než u muže co seděl v čele stolu.
Otevřou se dveře od ložnice. Tam leží napůl vysvlečený Miloš.
"Ty jsi zase vypadal," praví s lítostí v hlase jeho žena.
Pito v takových situacích dodržuje tuhle zásadu, že se má napravit tím čím se pokazil.
Asi nikoho nepřekvapí, že vykřiknul: "Jedno pi-pi-pi-vo!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama