ĎÁBLOVY POMOCNÍCI

9. října 2017 v 9:41 | Jiří Maršálek |  krátké povídky
Poznáte je snadno, protože jsou to malí skřeti. Také hrozně smrdí cigaretovým kouřem a též tím, že se nemyjí. Ven vychází hlavně v noci a vydávají zlé skřehotání.
Jsou velice zlí, zákeřní a jedním slovem zrůdy.
Na vojně byli jim podobní a ve výcviku měli hodnost svobodníka, desátníka, nebo četaře. Doma dělali nejspíš metaře. Říkali jsme jim pro jejich výšku, která byla sotva sto padesát centimetrů jedním slovem Skútr.
Tohle slovo znamenalo jen jediné a to zkurvený trpaslík. Honili vždy vojíny a buzerovali je až málem chudáci vypustili dušičku.
Skútr z toho měl vždy hroznou radost. Podobnou té co má malý a tlustý skřet o kterém vám budu vyprávět.


Rodina skřetů, kteří pomáhají samotnému ďáblu se usadila v jedné garsonce na periferii jednoho nejmenovaného města.
Hlavní skřet, tlustý čtyřicátník má k sobě ještě dva mladé skřety. Vychází ven hlavně v noci a hrozně smrdí nejen tím, že se nemyjí, ale hlavně cigaretovým kouřem a peklem. Jejich skřehotání v nočních hodinách se rozléhá do celého širokého okolí.
Zlo přichází a s ním dupání, smrad a jejich chechtání.
O půlnoci přichází za nimi samotný Ďábel.
"Dnes ti dávám vyznamenání za tvé zlé skutky, které zde svědomitě vykonáváš," řekne Ďábel.
Skřet, který se jmenuje Radozlostník se škodolibě zachechtá. Není to žádný smích, spíše skřek.
Dostává ďáblův smradlavý doutník.
"S ním nyní můžeš páchnout všem hodným lidem," praví Ďábel k němu.
Skřet opět zaskřehotá blahem.
Jeho hnusný obličej se ještě více pokrčí a jeho pár chlupů na hlavě se vztyčí do pozoru, jako na vojenské přehlídce.
Ďábel než zmizí, tak se v černého psa promění a začne hlasitě výt. Pak spokojeně zmizí ve tmě.
Skřet s dvěma mladšími odchází do svého brlohu. Jako první dupe vyznamenaný skřet a za ním jeho dva pitomci. Správně mělo být potomci, ale pitomci jsou také, proto obojí je správné.. Dupají si a skřehotají. Jakmile zavřou za sebou dveře do jejich smradlavé garsonky, tak začnou skřehotat a dupat přímo ďábelským způsobem.
Radozlostník si mne své špinavé ruce s dlouhými nemytými nehty. Skáče přitom radostí a dupe a dupe. Jeho rodinka kolem něho tančí.
"Ještě více zla musíme páchat, dříve než se začne smrákat vymyslím plán," řekne drsně hlasem kuřáckým.
Popadne stůl a šoupe s ním po podlaze. Ozývá se do tmavé noci skřípání a zlé skřehotání.
Ten nejmladší si stoupne na křeslo a skočí. Ozve se rána.
"Ještě víc a víc! Křikem ho povzbuzuje skřet čtyřicátník.
Tak se snaží a skáče a skáče, ale brzo pláče. Vymknul si kotník.
Dnes tedy jejich řádění utichne. Přes den spí, jenže je denní ruch dost ruší.
Vzteky dupají a postelí bouchají.
V noci dojedou s vozem, aby s ním rušili noční klid spoluobčanům. Přesně o půlnoci nastartovaný vůz túrují. Z vozu vylezou a dveřmi bouchají a hlasitě skřehotají.
Ďábel se znovu ve zlého psa proměnil a táhlým vytím se ke skřetům připojil.
Všude je náhle hrozný smrad a cigaretový dým.
Skřeti se radují a další zlomyslnosti páchají.
Kdo v tomhle má bydlet a spát?
Tři roky trvá tohle jejich řádění, až se Bůh na ně rozhněvá a nemoc na ně přivolá.
Nyní skřet čtyřicátník naříká, že mu rakovina plíce sežere a rozpíchá.
Napřed se mu ale ucpaly cévy a museli mu uřezat nohy. Už nebude dupat.
Také rakovina plic mu nedá moc spát. Sestřičky v nemocnici kouří na chodbě a nechají k němu otevřené dveře. Smějí se a netuší, že se jim pacient dusí. Aspoň vidí co dělal on sám. Sípe a těžko popadá dech. Za půl roku umírá a pak na řadu přichází ti další skřeti dva. V autě se vybourají a též v nemocnici po dlouhých měsících svým zraněním podléhají.
Čert si je vzal a nikdo skřetů nelitoval.
A tak na paměti vždy každý měj, co děláš druhým se ti mnohokrát vrátí a že ujdeš trestu, tak na to nespoléhej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama