PROMĚNĚNÝ PLES

5. května 2017 v 10:03 | Jiří Maršálek |  příběhy pro zasmání
Hoch se v brzkých ranních hodinách dopotácí domů. Dostane se skoro zázrakem do své postele. Tam sebou praští a už o ničem neví.
Vzbudí se a hrozně ho bolí hlava. Koukne po budíku. Strašně se lekne. Rychle vstane, obleče se a utíká do koupelny. Tam se opláchne studenou vodou nejméně pětkrát. Koukne na sebe do zrcadla a lekne se dnes podruhé.
Dojde do kuchyně, kde sedí jeho otec i matka. Oba jedí a pozorují přitom po očku syna.


"Dáš si s námi?" Otáže se starostlivá máma.
"Ne, spěchám do práce," vysouká ze sebe synek.
"Teď do práce?" Podivuje se otčím.
"Jo a spěchám, protože bude pět a jede mi autobus," vysvětluje hoch.
"Ty jdeš na noční?" Ptá se nevěřícně hlava rodiny.
"Ne, na ráno," vykoktá synek.
"To tedy už nestihneš. Je pět odpoledne a navíc neděle," praví důrazně otec.
Syn jen vykulí oči. Vypadá ještě strašněji, než jak vypadal když se probudil. Dalo by se to přirovnat k čerstvě vyorané myši.
"Já spal celý den?" Ptá se udiveně.
"Jo, mladý pane," promluví naštvaně i matka.
"Asi mám virózu. Chytil jsem ji od kamaráda," vymlouvá se nezdárný hoch.
"Tak abys nechytil jednu ode mne," praví matka a podívá se na manžela.
"Tak se vysvlékni a jdi tu virózu vypotit. Už jsi jako president, ten se taky tak blbě vymlouval," mudruje tatík.
Syn zčervená a vytratí se do svého pokoje.
V pondělí jdou všichni do práce. Otec vážený pan starosta dostane na stůl zdejší plátek. Sekretářka ho upozorní na zajímavý článek. Starosta ho čte a nevěří vlastním očím.
"Já ho roztrhnu," pronese ze sebe s námahou.
Zatím jeho syna posílá mistr aby došel do výdejny pro vrták, který potřebují do soustruhu.
Čekají půl hodiny, hodinu a kluk nikde. Tak mistr pošle druhého učně. Ten dojde za patnáct minut s potřebným vrtákem.
První hoch dorazí po dvou a půl hodinách.
"Tak kde jsi byl?" Vítá ho mistr.
"V kantýně, byla tam strašná fronta," vymlouvá se výtečník.
"A kde máš ten vrták?" Zeptá se již pobaveně mistr, který tuší o co jde.
"Jaký vrták?" Nechápe klučina.
"Takové stavy trvají někdy i tři dny. Tak někam zalez, ať tě nevidím," přikáže mistr.
Starosta v odpoledních hodinách dorazí domů. V ruce místní plátek s fotografií jeho opilého syna.
"Tady si to přečti a podívej se na to co dělá náš syn," praví ke své ženě.
Jakmile dorazí uličník do bytu, tak ho v kuchyni překvapí otec. Podá noviny svému povedenému synovi.
"Přečti to nahlas," přikáže mu.
Synátor kouká jak puk na stránku.
"No tak už čti a pěkně nahlas," praví tatík.
Kluk počne číst: "Proměněný pes. Pardon, ples. Parta mladíků proměnila zcela včerejší ples. Nebojíme se napsat, že šlo spíše o závodění v pití."
Hoch se provinile podívá na tátu.
"Ještě mi budeš tvrdit, že jsi dostal od spolužáka virózu?" Vyhrkne naštvaný otec.
Syn jen zavrtí hlavou a v myšlenkách se přesune o nějakou dobu zpátky.
Mládež se schází před kulturákem. Nechybí zde i povedený syn, kterému přezdívají Brumla.
Dnešní ples má hojnou návštěvnost. Už je skoro plný sál a další příchozí rychle obsazují zbylé stoly. Brumla sedí s kamarády ze své třídy. Chodí všichni na stejné učiliště. Dnes se jich na tancovačce sešlo šest. Pravda ďábelské číslo, ale snad se budou i přesto dobře bavit.
Brumla má zítra narozeniny. Zve proto kluky na panáka. Všude je plno a tak do pekla, jak říkají výčepu chodí vždy jen dva. Brumla samozřejmě vypije panáčků nejvíc. Vždyť šel s každým kamarádem zvlášť.
Při jednom návratu z pekla aniž by věděl proč, pozdravil pár známých slůvkem haló. Toho si všimnul kamarád, který šel s ním na panák.
U stolu se tedy domluvili, že kdo odpoví stejným slůvkem haló, tak platí prcka. Hned se to ujalo a v dalším kole tuto hru už hrálo několik lidí. Neuplynulo ani třiadvacet hodin, když se v sále skoro každý zdravil slůvkem haló. Ples se tedy zvrhnul v neskutečný závod v pití. V pekle museli povolat posily, aby stačili nalívat tvrdý alkohol. Po půlnoci se všichni motali a to nemuseli být ani na parketu. Nově příchozímu se nabídnul pohled na který nikdy nezapomene. Už před kulturákem potkával opilé lidi, kteří na sebe pořvávali haló, tak kterou a vyhledávali zákoutí, kde potupně vrhaly.
Uvnitř sálu byl takový chaos, že nikdo nevěděl kde kdo sedí a vše bylo dokonale pomíchané. Jen občas se odněkud ozvalo haló na což druhý odpověděl stejným slůvkem. Z hloučků se ozýval opilecký smích. Na parketu se motali podivně se proplétající osoby. Oči jim svítili více než zdejší lustr. Kapela hrála zvláštně. Člověk by si myslel, že hráči umírají. Zvuk nástrojů se linul zpomaleně a občas vynikl tón trubky, který zněl jak když si někdo uleví."
Syn zvaný Brumla přestane číst. Odloží zdejší plátek na stůl.
Otec noviny popostrčí opět k synovi.
"Ještě je tam kousek, tak ho laskavě dočti," upozorní toho povedeného.
Brumla i když nerad, bere plátek znovu do ruky.
"Položme si otázku, kdo tohle způsobil. Mohu vám na tohle odpovědět, protože jsem tam byl a vše na místě vypátral. Za vším byly jedny narozeniny a jedno slůvko místo pozdravu. To když se vyslovilo, tak kdo na něho stejně odpověděl musel platit panáky. To kouzelné slůvko bylo haló. Po půlnoci ho sice skoro nemohli přítomní už vyslovit, tak ho jen brumlali. A není se čemu divit, vždyť tohle brumlající slůvko vymyslel sám oslavenec Brumla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama