KRPOLÁČEK 8

9. května 2017 v 9:48 | Jiří Maršálek |  Krpoláček
V tomto osmém čísle bych vám chtěl představit středoškolského profesora, básníka a malíře Vítězslava Horálka.
V úvodu si dovolím napsat jeho motto:
Mám rád přírodu a lidi. U obou se toho děje každý den po celý rok mnoho. Týká se to především prožitků a vztahů.
A všude je nezastupitelně znát přítomnost srdce a lásky.
Jak mi protékal život pod rukama - snažil jsem se skromně poznat obojí. Tak vznikaly "Letokruhy" - jako součást kmene mého stromu života.
Dr. Vítězslav Horálek
Narozen 21. 7. 1929 v Bratislavě, žije v Brně - Králově Poli.


Občas se potkáváme a tak jsme se domluvili na setkání. To se uskutečnilo 5. května na Slovanském náměstí, kde jsme si sedli na lavičku v parku. Počasí nám přálo a nic nebránilo tomu, aby mohl proběhnout příjemný rozhovor.
Hned v úvodu jsem se pana profesora zeptal na pár otázek. Zajímalo mě, jak se stalo, že se až z Bratislavy dostal do Brna a jak došlo k tomu, že píše opravdu moc nádherné básně.
Pan Horálek napřed poděkoval za pozvání i za to, že se může svěřit se svými osobními prožitky.
Ale už nechám hovořit pana profesora.
"Jsem absolventem přírodovědecké a pedagogické fakulty a mám způsobilost pro středoškolskou pedagogiku.
Rád bych připomněl maturitu a studium na státním učitelském ústavě v Brně, kde byly jakési základy a kde jsem dostal dobrou průpravu jazykovou a nakonec i uměleckou po stránce hudební výchovy, tak i literární.
Měl jsem tam profesory na výtvarnou výchovu profesora Josefa Umláška, který byl později také ředitelem školy uměleckých řemesel v Brně.
Potom jsem tam měl výtečného profesora hudby, klavírního virtuosa Sama Kováře a moje profesorka češtiny svým podáním zvláště těch klasiků Seiferta, Halase a brněnského Kainara a dalších, tím mě uvedla do světa něžné literární tvorby a to je ta poezie.
Jinak si nevybírám vůbec zvláštní motivy. Mistr Mirek Kovářík, pražský recitátor tu moji tvorbu označil jako poezii všedního dne.
Do Králova Pole jsem se dostal až po vojně, kterou jsem končil v roce 1954 za proslulého armádního generála Alexeje Čepičky.
Jinak jsem bydlel s rodiči v Blansku, kde tatínek dostal už za války byt po našem násilném odsunu ze Slovenska.
Byli jsme nuceni se vystěhovat zrovna v den vzniku protektorátu Čechy a Morava. To znamená ze dne čtrnáctého na patnáctého března. Mě bylo tehdy deset let. Poprvé jsem viděl ty nacistické symboly.
Do Brna jsme se prvně dostali po vyhlášení Slovenské republiky a na příkaz J. Tisa a kromě židovské menšiny, která sídlila v ghettu pod hradem dal též příkaz vystěhování Čechů smíšených rodin.
Tatínek byl ruským legionářem a byl nucen být ve Vladivostoku až do dvacátého roku a pak se nalodil na americkou loď President Grand, která je odvezla tou cestou jižní přes Indický oceán, Středozemní moře až do Evropy. Druhá větev vedla směrem na východ. Směrem ke Kanadě.
Tatínek prodělal tu jižní cestu přes Gibraltar - Terst. A jako vyučený krejčí zde u nás nemohl najít práci, tak jeho cesta vedla po oženění s maminkou, která pocházela z Valašska na Slovensko.
První jejich pobyt byl v Devínské Nové Vsi, kde se narodil bratr a potom za pět roků si vystavil domek na Tehelnom poli v Bratislavě, kde jsem se narodil já.
V roce 1937, kdy začaly ty Slovensko nacistické orgie v Bratislavě byl nucen ten dům prodat a bydleli jsme pod nádražím a tam jsme skončili naši pouť na Slovensku.
Ze čtrnáctého na patnáctého března jsme byli nuceni se do toho protektorátu dostat. Tak to byla ta moje minulost."
Nyní jsme rozhovor na chvíli přerušili, protože k nám došla dvě děvčátka, která si chtěla pohladit mého psa. Musím je pochválit, protože se přišla zeptat a věděla jak se chovat.
Opět jsem dal slovo panu profesorovi.
"Před vojnou jsem do roku 1952 absolvoval pedagogickou fakultu a začal jsem si zapisovat fakultu přírodovědnou a s tou jsem pokračoval i během prezenční služby. Nechtěl jsem ji přerušovat a byl jsem nucen požádat velitelství pevnostního praporu v Malackách, abych měl studium umožněno.
Zajímavé bylo, že jako podmínku při veškeré náročné službě u těžkých kulometů, jsem dostal návrh abych se tam účastnil všech kulturních akcí ve vojenské jednotce. Založil jsem tam soubor se kterým jsem nacvičoval a účinkoval při různých akcí. Po splnění tohoto úkolu a při studiu, které jsem po večerech absolvoval při té těžké službě, mě bylo umožněno zkoušky z geografie a biologie dělat. Přišel jsem z vojny v roce 1954, před vojnou jsem byl už ženatý a s manželkou jsme bydleli v Brně a dokončil jsem přírodovědeckou fakultu v roce 1958.
Začal jsem jako učitel základní školy na ulici Křídlovická a tam jsem byl až do roku 1965, kdy mě bylo nabídnuto místo zástupce ředitele na základní škole Vídeňská. Ta škola měla velké množství dětí 1200 a byli jsme na třech místech. Stará škola ta měla tu základní část žáků, druhá část byla na knihovnické škole, kde bylo gymnázium a třetí místo bylo na rohu Renneské, kde dnes ta budova slouží jako umělecká hudební škola.
Po odchodu tehdejšího ředitele do zaslouženého důchodu jsem se stal nejmladším ředitelem. Tu práci jsem vykonával s velkým zaujetím včetně mimoškolských akcí, které se týkaly styků s významnými lidmi a pracovníky z Brna, kteří se prosadili ve výrobě třeba hrdiny socialistické práce tehdy a podobně.
Ta práce probíhala velice klidně a úspěšně, jako mladý ředitel jsem měl důvěru učitelů se kterými jsem si velmi rozuměl. Ovšem přišel rok 1968 a mě se velice dotkly ty události které se staly. Vstup vojsk Varšavské smlouvy a i když jsem získal řadu odměn za moji práci, tak náhle byly neustálé kontroly a po udání, které nemělo opodstatnění byl jsem vyzván inspektorem abych napsal na formát A4 takzvané kontrarevolucionáře, kteří by připadali na propuštění z vojenské služby.
Já jsem tak neučinil a bylo mě pohrozeno, že budu muset odejít z té funkce. Stalo se tak v roce 1970, kdy jsem byl jako řadový učitel přeřazen na základní školu Mendlovo náměstí.
V té době byly se mnou i nadále prováděny pohovory, které se týkaly mého úplného odchodu ze služby učitelství s posudkem který bych zde nechtěl vzpomínat.
Přešel jsem na základní školu v Bohunicích. Po celou dobu jsem byl stále kontrolován a naštěstí jsem se dostal k řediteli, který byl sice dělnickým kádrem, ale který když viděl moji práci a moje úsilí v té době, tak ten posudek roztrhal. Po jeho odchodu však nastala změna, protože přišel nový ředitel školy, který nezaujal toto stanovisko a i když se nijak negativně neprojevoval, tak moje práce a úsilí procházelo u něho mlčky. Bez pochval, bez nějakého ocenění. Ale i to jsem vítal, protože jsem byl stále zván na školství abych opustil školství a věnoval se manuální činnosti někde v Brně.
V roce 1985 jsem si požádal o rigorózní řízení z oboru geografie a s velkými překážkami se mi to povedlo.
Chtěl jsem tedy přejít na třetí stupeň, ale bohužel celou tu dobu mě to bylo znemožněno. I když jsem měl atestaci pro třetí stupeň pro gymnázia, tak jsem skončil v těch Bohunicích na druhém stupni školy. Mě se ale podařilo odejít do důchodu s tím doktorátem pedagogiky z geografie.
Moji činnost řeknu heslovitě. V místě bydliště v Králově Poli účast na soutěži o cenu knížete Semilassa. Tam jsem dostal hodně cen. Teď provádím spolupráci se základní uměleckou školou, která si ponechala udělení kompozice mé říkanky pro děti prvního stupně, kterou zhudebňují.
Galerie Husitská, kde jsem měl již vernisáž a na základní škole na Slovanském náměstí jsem se účastnil vernisáží s kresbami ke dni matek a dalších akcí, které se týkaly skleníků.
V Brně jsem letitým přispěvatelem a zakladatelem klubu Leitnerova. Měl jsem uvedenou svoji poesii v bulletinu kult Veronika a měl jsem čtyři vernisáže při výstavě akademického malíře Jiřího Bláhy, který vydal nádherné publikace Brno akvabely a Brno v náručí Moravy.
V divadle Husa na provázku jsem se setkal s mistrem Mirkem Kováříkem a jeho akcí Zelené peří, kde četl moji poesii z Brna. Také mě zprostředkoval poetické nokturno v Českém rozhlase.
Byl jsem hostem v Mahenově památníku v Mahenově knihovně na Lánech, kde jsme s paní Zdeničkou Pospíšilovou měli akce: Karel Hynek Mácha, Brněnské motivy s výstavou z cest.
V orchestru Gustava Broma jsem napsal jako pamětník báseň, která se jim velmi líbila a při posledním vystoupení tohoto světoznámého orchestru nás s manželkou pozvali na představení v kavárně Metro.
Mimo Brno bych připomněl moji spolupráci se souborem Hradišťan s Jiřím Pavlicou, který mě recituje rovněž v rámci představení před zimou mé verše.
Pokud se týká soutěží, tak jsem se zúčastnil soutěže a s oceněním Mělnický Pegas, Čáslav a nejvíc si cením mé ocenění v soutěži Šrámkova Sobotka.
S dalšími významnými osobnosti s kterými jsem se setkal a měl tu čest se seznámit byla Eva Kantůrková. Bylo to seznámení náhodné v Luhačovicích a bylo to v době, kdy paní Kantůrková připravovala velkofilm o Husovi.
Byl jsem také ve styku s básníkem Ludvíkem Kunderou. Se kterým jsem se zúčastnil v Blansku soutěže, které on předsedal.
Jako poslední si vzpomínám na Ludvíka Vaculíka. Musím dodat, že Ludvík Vaculík byl rodákem z Brumova a je tam také pochovaný. A já jsem při jeho literárním vystoupení byl za ním a ukázal jsem mu všechny fotografie, které měla moje maminka, která též pocházela ze Vsetína a její bratr byl přednostou stanice v Brumově. Z fotografií si vzpomněl na rodinu Ditrichů, tak se jmenovala maminka za svobodna a s její rodinou se znal. Takže jsme se spřátelili jako staří Brumováci.
Závěrem bych chtěl připomenout, že jsem vydal knihu Letokruhy a s Městem na dlani. "
Nezbývá tedy než se s panem profesorem pěkně rozloučit, poděkovat za poutavé a milé vyprávění a budu se těšit na další setkání s ním.
Takovou tečkou na samotný závěr by se hodila nějaká báseň Vítězslava Horálka, tak tady ji máte.
Modřinky
Modravé kousíčky nadějí
nosíš si na svém peří, drobečky chleba vyber je
a zavěs mezi keři.
Na dlani voní tis
jak snová větvička, budu s ní stírat sny
a dávat na víčka.
Chtěl bych se schoulit
do lásek obvazů, zdaleka dívat se,
jak šíří nákazu.
Měkce mi ustel
jak v lidské dlani, polož si srdce mé
do mechu, blankytem přivolej
jediné přání, poznat tě, lásko,
po dechu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama