ZÁHADNÉ SVĚTLO

12. února 2017 v 12:20 | Jiří Maršálek |  krátké povídky
Kdo by někdy neslyšel o Ufu, nebo zda na měsíci měla svojí základnu mimozemská civilizace a co vše tají NASA?
Určitě to znáte z televize, z vědeckých časopisů a Internetu.
Jenže viděl někdo z vás létající talíř, nebo něco tajemného na vlastní oči?
To myslím dělí pozemšťany na dva tábory. Jedni na mimozemskou civilizaci věří a druzí ne. Občas se stávají věci, které prostě rozumově nejdou vysvětlit.


Znám se velice dobře s jedním člověkem, který mi vyprávěl co jedné letní noci zažil. Musím zde uvést, že na mimozemšťany vůbec nevěří. Připouští sice, že nejsme ve vesmíru sami, ale to je tak vše. Šel spát jak byl zvyklý kolem třiadvacáté hodiny. Dlouho nemohl usnout. Nyní si to poslechněte raději sami.
"Když jsem otevřel oči, měl jsem podivný pocit, jako bych v místnosti nebyl sám. To se hned potvrdilo. Spatřil jsem podivné světlo. Chtěl jsem vstát z postele, ale nemohl jsem se vůbec pohnout. To světlo něco dělalo, jako by mě fotografovalo. Kousnu se do rtu, abych věděl, že nespím. Cítím, jak mě kousnutí zabolelo. Chci vstát z postele. Nejde to. Nemohu se pohnout. Nade mnou se vznáší to světlo. Je velké jako nafukovací balón do vody. Jenže je až čiré a tichounce to bzučí. Chci vykřiknout, ale z úst mi nevyjde ani hlásek. Úplně mě to znehybnilo. Může si to se mnou dělat co chce. To se ví, že mám strach. Nevím, jakou dobu trvala moje nehybnost a pocit beznaděje, ale zdálo se mi to neskutečně dlouho. Nikomu bych tohle nepřál. Je to hrozný pocit.
Naštěstí světlo pootevřeným oknem zmizelo. Jak to říkám, úplně se rozplynulo, jak se dostalo mimo místnost. Vyletělo otevřenou ventilací. Bylo přitom větší než otvor, kterým procházelo. Světlo pomalu kmitalo a prostupovalo ven. Nešlo odvrátit od toho oči.
Ještě chvíli jsem se nemohl pohnout. Ale zmocnil se mě pocit velké úlevy. Možná po pěti až deseti minutách se mi podařilo vstát. Koukám se z okna. Nikde nic nevidím. Mrknu po hodinách, které ukazují půl jedné ráno. Je zajímavé, že když si znova lehnu, tak usnu celkem brzo. To jsem si myslel, že po tomhle zážitku vůbec nebudu moct spát. Ráno po probuzení se mi vše znovu vybaví. Je také pravda, že v té době bylo hlášeno z různých míst naší planety spatření neznámých létajících předmětů."
To byl příběh mého kamaráda, ale ještě nám neřekl vše. Tedy druhý den se baví se svojí sestrou. A ona sama mu začne vykládat něco podobného co zažil on sám. Pro upřesnění jen dodám, že bydlí ve stejném domě. Jen v jiném patře.
"Probudila jsem se v noci a kousek nade mnou se vznášelo zvláštní světlo. Chtěla jsem vykřiknout, ale nevydala jsem ani hlásku. Světlo podivně kmitalo. Napadlo mě utéct, ovšem to nešlo. Ani jsem se nehnula, přestože jsem se snažila vstát. Asi po dvaceti minutách světlo zmizelo. Šla jsem se podívat na balkón, avšak nic nikde nebylo. Tak se jdu napít. Bylo něco po jedné hodině ráno. Nevím co si počít, tak jdu raději spát. Usnula jsem brzo, přestože vždy po probuzení usínám docela dlouho."
Je tedy něco mezi nebem a zemí?
Opravdu tomuto příběhu věřím, že se stal. Nebo měli oba sourozenci podobný sen o kterém si pak mysleli, že to byla pravda? A mohli mít naprosto stejný sen? Ale co pak ten časový rozdíl?
No na tyhle otázky si už musíte odpovědět sami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama