Založení panského klubu

12. dubna 2016 v 11:47 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih

Založení panského klubu
Zakládáme panský klub. Je nás pět a pes.
Každý dostane nějakou funkci. Vytvoříme vládu, taktéž rozdělíme
ministerská křesla.
Ladislav, zvaný Kato, je ministr blbostí a bez portmonky.
Milan, ministr financí, jelikož je mzdový účetní i vedoucí úseku.
Toník je ministr práce a obchodu. Bývá stále v zaměstnání.
Moje maličkost dostalo ministerstvo kultury a spravedlnosti. Protože
spravedlnost bývá slepá.
Mirek má ministerstvo sociálních věcí.
Nakonec to nejlepší. Na Césarka se usmálo ministerstvo zemědělství
a hnojiva.


Asi je nejvíc kompetentní ve svém úřadě.
Chodívá rád na velké obhlídky. Dokonce sám i přihnojuje. Při zasedání
naší vlády na sebe občas upozorní. Jakmile to u stolu hrozně
zavoní, tak delikt má na svědomí on.
Tohle jsou ta hnojiva. Zřejmě je testuje sám na sobě.
Tož, funkce jsou rozdány, přípitek proběhl a můžeme zahájit činnost.
Na dalším zasedání už budou snad vidět první výsledky.
Svolávám srazy sám osobně. Napíši mail těm, co mají počítač.
Zbytku party volám. Vždy mě dojímá, když je všem jedno, kdy se
sejdeme. V pátek odpoledne až do neděle večer prý kdykoliv.
Dobrá, volím sobotu před dvanáctou.
Toník píše, že by rač v neděli.
Vyhovuji a sděluji zprávu ostatním.
V neděli před dvanáctou.
Kato protestuje, že obědvá.
Tož kurňa, můžete kdykoliv a najednou. Ať se nacpe dříve.
Sraz je před KFC na hlavním nádraží v Brně.
Přestože to mám nejdál, jsem zde první. Čekám na kluky. Kolem
nás chodí lidé. Někdy s námi promlouvají. Chválí pejska. Už aby došel
aspoň jeden z kamarádů. Připadám si hloupě. Jen mě chybí dát na
krk cedulku s nápisem: Jsem hodný, moc nežeru a přítulný. Chcete
mě? V duchu se této představě směji. První ministr je zde. Za chvilku
další. Netrvá dlouho a celá vláda našeho klubu je pohromadě.
Césarek všechny vzorně vítá i hlasitým projevem.
Míříme do oblíbené restaurace.
Po usazení na židle navrhuji, aby byl zaveden nový státní svátek
Mimoňů.
Přítomným se návrh líbí. Nápad je odsouhlasen.
Servírka uvidí psa. Opět nadšeně volá:
"Ty jsi krásný!" Pohladí ho.
Když odejde, sdělím, že to patřilo mně. S tímto názorem se ministři
neztotožňují.
Nejdříve je obsloužen pes. Dostane vodu. Až pak my, vládní
úředníci.
Toník se stává premiérem. Obědváme.
Ministr zemědělství a hnojiva hlasitě brkne. Tím se dožaduje, aby
mu bylo něco dáno.
Kato nabídne odjet na srub do Tachovic na Blanensku. Návrh
je jednohlasně přijat. Dopijeme pivko a jdeme na autobus. Menší
přípravy na víkendový pobyt. Ladislav mě s Césarem veze autem.
Pes spokojeně leží na zadním sedadle. Jakmile vystoupí na určeném
místě, odběhne. Když dojde, tak se jen olizuje. Paní volá, že mu dala
kousek salámku. Z druhého domku ho jdou pohladit. Odhaduji, že je
zde tak maximálně dvacet stavení.
Na srubu je to bezva. Tráva metr vysoko, takže se musí napřed trochu
posekat. Kato se toho ujme. Kosa tupá a brousek nikde. Ladislav se
pěkně zapotí, než má hotový kus práce. Sekání to moc nepřipomínalo,
spíše škubání. Je slyšet rachot motorky. Tentokrát sebou škubnul místo
trávy Kato. Přijíždí Milan v kompletním motorkářském oblečení. Dobře
naleštěné vysoké boty zde ještě asi neviděli. Dělá zde pozdvižení
a dvě třináctileté dívenky si ho fotí. Počkejte, až si sundá helmu.
Milan je sice mladý, ale v tomto případě už dlouho. Za chviličku též dorazí
na svém stroji Toník. Vykládají zásoby. Stále něco nosí. Vypadá to, že
tady budou aspoň týden. Na záchodek se mělo chodit za zahradu na
kraj lesa, kde stojí kadibudka. Jenže den před tím, než jsme dojeli, zde
řádil silný vítr. Jediný strom, který vyvrátil, spadl přímo doprostřed
záchodu. Kdyby tam někdo seděl, tak by byl pěkně zaražený. Zřejmě
by z něho zbylo takové to hnědé. Tak musíme běhat, když se nám
chce, dále do lesa. Večer posloucháme hudbu a povídáme si. Hned
první noc máme skvělou zábavu. Nikdo nespí, protože tady běhá zřejmě
krysa. Chrápe jen chlupáč, kterému je všechno volný.
Ráno plánujeme koupání. Jdeme zkratkou přes les, kde César štěká
na velké větve. Chce se s nimi rvát. Na rybník, který se jmenuje
Ploník je to patnáct minut.
Hafan nadšeně skáče ihned do vody. Je vidět, jak ji miluje. Když
plavu, tak směřuje ke mne. Přímou parou vráží do páníčka. Mění
jeho směr. Kato mě opravuje, abych plaval dobře. Psa nejvíce baví
skákat v rákosí. Vyhodí větev nad vodu a střemhlav po ní hupsne.
Koupeme se na Adama. Chválíme si, že zde nikdo není. Sotva tohle
dořekneme, objeví se rybář. Abychom mu neplašili ryby, nebo nás
nechytil místo sumce, odcházíme raději do srubu. Večer oslavujeme
narozeniny moje a Toníka. Dáme si do trumpety, aby se nám konečně
dobře spalo. Hafan do mě strká packou, jako by chtěl sdělit, abych
to víno moc nepil. Určitě mi bude špatně. Jdeme spát kolem jedné
ráno. Kato na mě mlaská, protože chvílemi chrápu. Sotva usnu, slyším
mlaskání. Chrápání mi ani nevadí. Asi proto, že je moje. Druhý
den je mi zle a musím se léčit.
"Co jsem ti včera říkal? Neboj, budu s tebou.", můj psí kluk si
ustaraně lehá ke mně. Pánové si klidně odjeli na rozhlednu u vesnice
Rudka. Rekonstruovaná čtyřboká kamenná věž (18 metrů vysoká)
s krytou terasou. Postavit u Rudky rozhlednu napadlo ve 30. letech
20. století kunštátského starostu F. Buriana a když byla v roce 1931
otevřena, slušelo se pojmenovat ji po něm - jako Burianovu.
Stavba probíhala v době hospodářské krize a načas pomohla vytáhnout
z bezmoci nezaměstnané z okolí.
Z terasy je vidět kol dokola lesy Českomoravské a Drahanské vrchoviny
a někdy Praděd v Hrubém Jeseníku.
Jakmile se mi trochu uleví, tak vykládám moje zážitky z doby
mládí.
Chlupáč si pomyslí, že zbytečně mluvím a abych ho šel namasírovat.
Nastaví přede mne svá záda. Zrovna se vrátili kluci.
"Ten pes se má lépe než my. Inu, je vidět, že je to César." Milana
by zajímalo, jak pomáhat slepým lidem se psem. Myslí si, že se ani
pomáhat snad nedá.
Tak pro všechny zde je návod:
Desatero pro kontakt s nevidomým, kterého vede vodicí pes:
Vodicího psa nikdy nevyrušujme při práci.
Nedožadujme se jeho pozornosti mlaskáním, voláním, hvízdáním
či jinak. Velmi mu tím ztěžujeme jeho práci a soustředěnost.
Bez vědomí majitele na vodicího psa nesahejme, nehlaďme jej, byť
v dobrém úmyslu.
Je slušností nejdříve oslovit člověka a zeptat se jej na souhlas s vaším
úmyslem.
Vodicího psa k sobě nevolejme, má svého pána.
Neodbytné nutkání komunikace zaměřme na majitele.
Psovi bez vědomí majitele nenabízejme jídlo či pamlsky. Ani výjimečně.
Kondice a zdravotní stav jsou základem pro jeho dlouhý
život a práci.
Chceme-li pomoci nevidomému člověku, kterého vede vodicí pes,
vždy člověka nejdříve oslovme a zeptejme se, zda naši pomoc uvítá.
Neurážejme se, když ji odmítne, je třeba plně soustředěn na svou cestu.
Pomáháme-li nevidomému, nemanipulujme se psem, komunikujme
s člověkem a slovně doprovázejme, co děláme.
Jdeme-li po ulici se svým vlastním psem, nikdy mu nedovolme
vodicího psa obtěžovat, očichávat či jinak vyrušovat v práci.
Míjíme-li vodicího psa s nevidomým člověkem, mějme svého psa
vždy na vodítku.
Nastupujeme-li se svým psem do dopravního prostředku, tak
dejme přednost člověku s vodicím psem. V dopravním prostředku
umožněme umístění vodicího psa a uvolněme vhodné místo.
Nevidomý člověk s vodicím psem má přístup do obchodů, restaurací,
úřadů, všech typů škol, zdravotnických ambulancí a také všech
kulturních a sportovních zařízení.
V neděli se loučíme se srubem i s kluky. Odjíždějí na motorkách.
Nás veze Kato autem. Další panský klub bude za týden a Milan dovede
nového člena.
V sobotu se scházíme na obvyklém místě. Vítáme dalšího kamaráda.
Je nás šest a věrný pes. Ten nás vede do hospůdky. Milan konstatuje,
že když César vidí tuhle společnost, už ví, kam má jít. Toník
vykládá, jak fotil na rozhledně. Prý na negativu je podivný stín. Po
zvětšení zjistil, že je to nějaká hlava. Na fotografii nic není. Vymýšlí
si historky o tom, jak na rozhledně někdo zahynul. Právě jemu se
podařilo zachytit bloudícího ducha. Toník by byl vynikající baron
Prášil. Nejlepší z nás je stejně Cézi. Nejenže dobře pracuje, taky má
nejlepší výsledky. Dodržujeme setkávání jednou za dva měsíce. Klub
má roční výročí a začíná to jít pomalu z kopce.
Toník se nám zamiloval a je neustále v práci nebo se svou milou.
Chápeme ho. Takže už na srazy skoro nechodí. Mirek má vážné
zdravotní problémy. Ty mají i další.
Při nedávném našem zasedání to vypadalo jak na konsiliu lékařů
o stavu nemocnic. Kato si uhnal totiž ledvinový kámen, Milan operaci
oka.
První vykládá Laďa. Nemohl jít ráno na malou. Věděl, že je zle.
Jel autem k doktorce. Čekárna narvaná. Opřel se o zeď, která byla
méně bílá, než on sám. Má takové bolesti, že se kroutí, jako paragraf.
Po dvou hodinách se chystá zaklepat na dveře. Ať to dopadne, jak
chce. Jinak že zaklepe bačkorami. V tom momentě se dveře otevřou
a sestra volá jeho jméno. Prohlíží chorobopis. Konstatují, že měl před
půl rokem dojít na kontrolu. Laďa má hrozné bolesti a prosí o injekci.
Před pěti měsíci to nebylo tak hrozné. Sestra přání vyhovuje. Dá mu
jednu bolestivou proti strašným mukám. Zároveň ho posílá lékařka
na rentgen. Opět narvaná čekárna. Další dlouhé útrpné minuty
než s výsledkem stojí v ordinaci. Doktorka pokyvuje hlavou. Máte
tam kamínek. Ten musí ven. Proto vám nezabrala injekce. Dodá při
pohledu na maroda. Kato stojí sehnutý do pravého úhlu. Je odeslán
okamžitě do špitálu. Marod odveze domů auto, protože u nemocnice
nemohl nikde najít volné místo k zaparkování. Jezdil tam, jako bludný
Holanďan. Ztratil zbytečně více než pětadvacet minut. Dojde za
kamarádem, aby ho hodil do rukou lékařů. Ten mu praví, že i kdyby nechtěl, tak musí. Že si ho nevezme na svědomí, jak vypadá. Na
příjmu vypisuje sestra, co ráno pil. Měl jen deci vody. Tak napíše,
že měl ráno deci vodky. Kato ji ubezpečí, že z kohoutku teče pouze
čistá voda. Omlouvá se mu. Pak ho zavezou na sál. Asistentka si vaří
ještě kafe. Libou vůní dělá chutě. Laďa by si dal, ale nesmí. Dorazí
pan doktor. Sestra o něco zakopne a kávu lije pacientovi na nohy.
Naštěstí nebyla už vřelá. Po operaci ho nemají kde uložit a sestra bojuje
o místo jako lev. Spíše lvice nebo tygřice. Při šestém hovoru v telefonu
řve jako pardál. Ať ihned místo někde najdou, že zde má na
chodbě muže po operaci. Tož takhle to nějak vypadalo. Kdyby tušili,
koho mají v rukou! O pana ministra by se starali určitě jinak. Laďa
jen polkne pivo, aby dodržoval pitný režim. Začne Milan o operaci
oka. Má tam silikon.
"Ten snad dávají ženským na zvětšení prsou," podivujeme se
kamže mu ho dali. Další půl hodiny strávíme v nemocnici. Petr souhlasí
se mnou, že je to hrozný, vždyť se baví jen o nemocech.
Rozhovoří se o své práci ve výzkumu. Slyšíme pokusy na krysách.
Naštěstí se dostaneme k rozumnému hovoru. To je o ženách, počítačích
a blbostech. Jenže musím již na autobus.
Zřejmě přejmenujeme brzo náš klub na klub lazarů.
Při dalším setkání jsme už jen tři. Zábava je dobrá i pivko. Cézi
dostane na moji objednávku vodu. Jako vždy si k misce lehne. Hlasitě
pije. Hovoříme o filmech, knihách, humorných situacích. Můj pes
je naštvaný, protože večeří o půl páté a ta doba dávno už byla. Ještě
zde padne pár dobrých vtipů a dopijeme. Abych čtyřnohého kamaráda
dlouho netrápil, tak zaplatíme. Milan rychle odbíhá, aby chytil
vlak. U vedlejšího stolu sedí mladé slečny. Zatím písklata. Chlupáč
se jim líbil. Slyšel jsem, jak se o něm bavili. Odcházíme a říkám Césarovi,
ať se hezky rozloučí s děvčaty. Hned si jej dvě dívky hladí. Pes
je evidentně naštvaný. Neprojevuje vůbec zájem. Pomalu odcházíme
a stíháme autobus. Naštěstí nám neujel. Večeře byla trochu opožděná
o dvě hodinky, ale chutnala. Jednou za čas mu to neuškodí. Už spokojeně
odpočívá a věnuje se svému ministerskému úřadu. Nestačím
ani větrat.
Proto je v panském klubu nejlepší ministr. Vykonává svůj úřad
hnojiva a zemědělství perfektně. Moc toho nenakecá, na rozdíl od druhých. Odepře si i včas mít večeři, když máme zasedání naší vlády.
Posledně v hospůdce úspěšně chlácholil i plačící malé dítě.
Musím ještě pochválit pana ministra Mirka, který zaplatil za
každého dvě pivka na oslavu jeho narozenin. Milan se s ním chvíli
dohadoval a přetahoval, aby mu vnutil nějaké peníze. Marně a neuspěl.
Kato ten s radostí poděkoval a trochu trnul, aby si to Míra
nerozmyslel.
Je zde hezky, jen dveře hrozně bouchají. Prý to dělá brano, co
zavírá samo. Tohle tvrdí Kato, který s ním údajně zápasil. Inu, to
má z té jeho sebeobrany. Hned se rve i s dveřmi. Našemu panskému
klubu přeji ještě dlouhá léta trvání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama