Víkendové pobyty

28. dubna 2016 v 12:35 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih

Víkendové pobyty
O víkendu jedeme s Mílou a s klubem vodicích psů do Letovic na
první pobyt.
V překrásném zalesněném prostředí v blízkém dosahu rybníka,
koupaliště s tobogánem, minigolfu a tenisových kurtů.
Všichni bydlí v chatkách, kromě nás a ještě jedné dvojice. Měli
jsme štěstí a ubytujeme se v hotelu.
Večer je táborák. Někdo dojde k ohni a rozsvítí baterku. Psi štěkají.
V pohodě leží jen Cézi. Nevyloudí ani blafnutí. Na co by se namáhal,
když více než deset jeho soukmenovců štěká jeden přes druhého.


Opékáme si buřty a zpíváme. Mladá nevidomá žena více popíjí.
Její manžel fantasticky ovládal kytaru. Zahrál opravdu všechno.
Jeho žena si dávala aspoň do trumpety, když na nic jiného nehrála.
Jakmile její choť dokončil s velkým ohlasem další písničku, tak pronesla,
že to je její manžel. Pomalu se sesouvala ze sedátka někam
dozadu. Tohle divadlo se opakovalo třikrát. Pak si ji muž raději odvedl
do chatky. Kytary se ujala paní učitelka hudby a hrála též dobře.
Chtěla se napít trochu piva, ale začala se dusit. Zaskočilo ji a neskutečně
kucká. Je to tak komické, že se ji chichotám, až se za břicho popadám.
Doslova mi tečou slzy smíchem. Asi po třech minutách mně
začala nadávat, když konečně popadla dech. Dusit se pivem jsem
ještě nikoho neviděl a tohle byla nevídaná zábava.
Na večerní vycházce před spaním si našel César čtyři tenisové
míčky, jelikož je zde turnaj. V chatkách je hrozná zima. Špatně se
jim spí. My máme teplíčko. Moje milá je sice sluníčko, ale které neskutečně
chrápe. Hotel se otřásal jejím spánkem v základech. Druhý
den procvičujeme u rybníka psí poslušnost. V přestávce se vrhlo pár chlupáčů do vody. Najednou se rozběhnul i Hoky. Ozvalo se žblunknutí.
Říkáme to majitelce Hokíška. Ta stojí opačně k rybníku a křičí,
že je vytočená a ať jde okamžitě k ní.
Smějeme se, protože ona stojí zády k vodě. Stále volá. My ji upozorňujeme,
že stojí opačně. Chceme, aby se otočila. Asi nás v rozčílení
neslyší a křičí, že je vytočená a Hoky dostane po srsti.
Výtečník se koupal i s postrojem a s obojkem proti klíšťatům.
V sobotu je hravé odpoledne pro naše čtyřnohé pomocníky.
Dělá se aport s buřtem. Z patnácti psů jen dva buřt nesnědli. Césarek
se samozřejmě snaží, ale vůně uzeniny a jeho chutě jsou silnější.
Než dojde ke mně, tak vše sežere. Jak jinak. Jen se uculuje.
Soutěží se též v pojídání piškotků, které se dají dvojici na méně
viditelná místa. Jejich psi závodí, kdo všechny piškoty najde a dříve
zblajzne. Dopoledne cvičili překážky a poslušnost. Šlo to všem dobře,
tak si zaslouží i trochu skotačení i odměn.
Shlédneme i divadlo naruby. Hrály se pohádky, ale tak nějak naopak.
Šípková Růženka byl vlastně muž Šípkový Růženec a Nastěnka
byl jednoduše Nastěn. Třetí kus byl hororový o polních myších.
Moc se nám to líbilo a můžu říci, že i pejskům.
V neděli se odjíždí domů vlakem. Ještě nám sdělili, že hotel bude
uzavřen. Musí být rekonstruován. Nevím, jestli tomu nepomohlo
naše chrápající sluníčko.
Je to prima být takhle pohromadě a poznávat sebe i naše pejsky.
Za to, jak nás umí dobře vodit, jim patří velké poděkování.
Co nám říkají oni samotní:
Psí desatero:
1. Můj život trvá deset až patnáct let. Každé odloučení od tebe
znamená pro mne utrpení. Pomysli na to, než si mě opatříš.
2. Dej mi čas porozumět, co ode mne vyžaduješ.
3. Pěstuj si důvěru ve mne - tou důvěrou já žiji.
4. Neplísni mě nikdy dlouho a nezavírej mne za trest. Ty máš
svou zábavu, práci a přátele, já mám jen tebe.
5. Hodně se mnou mluv. Slovům sice nerozumím, zato však hlasu,
kterým se ke mně obracíš.
6. Věz, že nikdy nezapomenu, jak je se mnou jednáno.
7. Pomysli, než mě udeříš, že mé čelisti mohou snadno rozdrtit
kosti tvé ruky, ale já toho nikdy nevyužiji.
8. Než mi při práci vytkneš neochotu, zamysli se, netrápí-li mne
bolest, snad jsem byl dlouho na slunci, nebo mám již opotřebované
srdce.
9. Postarej se o mne, až zestárnu - i ty budeš jednou starý.
10. Buď se mnou i v nejtěžší chvíli, neříkej, nemůžu to vidět, s tebou
je pro mne všechno lehčí.
Ubíhal den za dnem a už tu máme druhý ročník pobytu v Letovicích.
Na chatce jsem se jmenovcem Jirkou. Má velice krátce psa a proto
je z toho nervózní. Hned první večer je jako pokaždé veterinární prohlídka,
která musí být, když je více psů pohromadě. Večer je táborák.
Jeden ze psů se vyválí v blízké kaluži. Je jako čuně. Majiteli to ani
nevadí. Říká si, vždyť se ráno vykoupe v rybníku. Druhý den se tak
i stalo.
Pořádal se zde opět tenisový turnaj. Přítomným pravím, že budu
hrát. Bylo to míněné z legrace. Když se z tlampače ozvalo moje příjmení
samotného mě to překvapilo. Způsobila to docela dobrá náhoda,
že zde hraje nějaký jmenovec.
Mladá slečna nám dělá doprovod. Jmenuje se Bára. V předvýchově
má vlčáka. V noci je taková zima, že si ho bere do postele.
Ráno oba naši vodicí psi se jdou za Bárou pomazlit. Nejraději by
se viděli místo vlčáka s Bárou pod peřinou. Cézi mě na procházce
vždy zdrhne za studentkou do chatky. Ještě jsem na tom relativně
dobře, protože druhému Jirkovi jeho pes hupsnul při každé příležitosti
do rybníka. Nestačí ho hledat a sušit. Cvičíme ty naše čtyřnohé
kamarády podobně jak na prvém pobytu. Opět se zdolávají
překážky, cvičí se poslušnost pejsků a závodí se v ožírání páníčků.
Samozřejmě se neožírají alkoholem, nýbrž jsou na nich vyhledány
a sežrány piškotky.
Poslední den na rozloučenou se všichni fotíme.
"Césarku, řekni sýr!" nabádám toho mého mazlíčka. Je zde výborná
parta a na příští rok pojedu zase.
A jak plyne voda v potoce i v řece, tak i čas rychle uteče.
Je tady třetí víkendový pobyt v Letovicích. Ať něco prozradí z tohoto
víkendu můj pes.
Ubytován budu se dvěma fenkami. Je to Aranka a starší Betka.
Aranka je malá, ale šikovná. Jak by ne, když je to sestra Alfíka. Asi
jsem se zamiloval. Nechám tu moji lásku, aby si myslela, že patří
mému páníčkovi. Ten ji hladí, když si k němu lehá. Vždy se koukne
po mne, jestli to vidím. Myslí si holka, že by mě Jirka vyměnil. Vzal
si ji. Je ještě hloupá. Betka mi našla pár tenisáků. Prima. Pusinkuji
se s Arankou. Přestože je zima, tak nám rozhodně ne. Jirka se občas
zahřeje nějakými švestkami v tekuté podobě. Nabízí mu to tatínek od
paničky těch dvou holek Betky a Arči. Po večeři se jdeme seřadit. Copak
se bude dít? Přijelo auto a z něho vystupuje známý člověk. Ten
pracuje na veterině. Kdyby se dalo zmizet. Co nám bude dělat? Jestli
na mě sáhne, tak ho asi kousnu. Kouká na můj očkovací průkaz. Prohlíží
mě. Jen něco zkus a uvidíš. Asi se lekl. Jde dál. Prohlídku máme
za sebou. Je táborák. Páníčkové zpívají a je veselo. Chvíli se honím
s kamarády. Už bych šel spát. Lehnu si u lavičky. Poslouchám zpěv.
Je zima a jdeme na chatu. Ráno se venčíme. Přicházíme k našemu
schodišti. Z vedlejší chatky vychází paní Hokišová. K chatkám vedou
schody. Zábradlí je z jedné strany. Z druhé chybí. Když se ozval
výkřik a žuchnutí na zem bylo mi jasné, co se stalo. Jirka ihned volá
vidící doprovod, aby pomohl. Ptají se, zdali je v pořádku. Odpoví,
jestli si může zasakrovat. Sedí na zadku a spustí:
"Do figy borové".
Už jsme si mysleli, jak bude sprostě nadávat. Zřejmě je stále v šoku.
Z chatky vyjde její manžel. Ptá se jí, kam šla. Prý na toaletu. Směje
se a praví, že klíče si nechala uvnitř. Proč dělá takové blbosti. Naštěstí
byla v pořádku. Mohla si zajít udělat tu potřebu. Moc nechybělo a už
by ani nikam nemusela.
Pokaždé se zde hraje tenisový turnaj. Naši chlupáči běhají pro zapadlé
míčky. Tahle činnost se nelíbí rozhodčímu turnaje. Tlampačem
nám zakazuje pouštět psy v blízkosti plotu kurtů. Stejně jeden z našich
chlupáčů donese míček. Večer dojede na nás kontrola z veteriny
na udání hodného rozhodčího. Pořadatelé pobytu vodicích psů mají
vzorný pořádek nejen v papírech, ale i jinak. Tenisté nebudou patřit
ke slušným lidem. Nejenže udávají, ale dokáží se i řádně porvat.
Po skončení turnaje si to rozdali dvojí rodiče. Ti nepřekousli, že jejich
kluk prohrál. Musela zasahovat policie. Dopoledne cvičíme chůzi
kolem překážek. Následuje poslušnost. Dnes svítí nečekaně sluníčko.
Když se provádí odložení psa, tak už jeden toho má dost. Rozběhne
se přímo do rybníka, kde se odloží. Zřejmě mu bylo líto nevyužít
blízkosti vody. Nebo ho sužovalo teplo a už ho nebavilo procvičovat
poslušnost. Na každém pobytu jsou též v sobotu přítomni předvychovatelé
se štěňátky. Rádi si hrají s našimi psy. Inu mládež přináší
oživení.
Při poslední snídani navrhuje cvičitel Milan, že na dalším pobytu
si opečeme sele. Pravím mu, že Césarka nedám. Směje se tomu a říká,
že to bere na vědomí.
Velké poděkování patří pořadatelům těchto víkendových pobytů
- škole pro výcvik vodicích psů v Brně. Nejen, že je dobrá organizace,
zajištění vidících průvodců, dřevo na táboráky, trpělivost při docvičování
pejsků, ale i skvělá nálada.
V neděli se odjíždí vlakem domů.
V podobném duchu již proběhl čtvrtý ročník. Při tomto pobytu
jsou Alfi s Césarem spolu ubytováni na chatce. Když má Cézi jít na
trasu s překážkami, udělá jen pár kroků a otočí se, kde je Alfi. Bez
něho odmítá jít. Mám co dělat, aby mě poslechl. To samé předvede
pan psí profesor. Jeden bez druhého neudělají ani krok. Počasí nezklamalo.
V noci zima jak v psírně. Chlupáči se tomu slovu uculují.
Dostal jsem velkou rýmu s kašlem. Hlavně, že není nálada pod psa.
Kluci mají na chatce psí slečnu Dolinku a její paničku s maminkou.
Ta se z ničeho nic začne strašně smát. Slzičky jí tečou a není schopná
říci, proč se řehoní. Už, už. Zase velký smích. Snad po pěti minutách
se konečně dozvíme, co se děje. Helenka si nachystala na židli čisté
prádlo na ráno. Nevím sice, jak k tomu můj mazel přišel, ale stalo se.
Na hlavě má nasazené kalhotky Helenky. Vypadá opravdu nádherně.
Jak starší dáma s čepečkem na spaní. Nedivím se proto záchvatu
smíchu maminky nevidomé Moniky. Představa Césarka s výrazem
Švejka s dámskými kalhotkami na hlavě je víc než komická. Jeho počínání
jsme si tedy dobře užili a pobavili se. Několik nevidomých se
svými pejsky a průvodci se vydalo před obědem jen tak projít, aby
jim lépe chutnalo. Po chvíli nás vidící upozornili, že jsme už blízko rybníka. Abychom zabránili hromadnému koupání, tak si psy uvážeme.
Jen panička Alfíčka natolik důvěřuje svému chlupáčovi, že ho
nechá na volno. Vždyť on do vody určitě nepůjde. Tentokrát ale překvapil.
Helenka se nestačila divit, když jí průvodci řekli, že je v rybníce.
Šel se tam hlavně napít. Čistou vodu na chatce odmítal, ale voda
z rybníka, to je to pravé. Při odpoledním aportování buřtů znovu Alfi
vyrazil neočekávaně paničce dech. Přinesl a odevzdal ani netknutý
párek. Ještě Hoky, zvaný též Hokymír aport donesl neporušený, ale
neodevzdal ho. Po přetahování s paničkou aport sežral. Nová fenka
královského pudla manželů Hluších na příkaz: přines!, nereagovala.
Pan Hluší vytkl své ženě, aby nemluvila potichu, že ji pes neslyší. Na
to Helena pronesla: "Není divu, vždyť je Hluší, ne?"
Dobrá zábava je též, když máme každý poznat svého mazlíčka.
Není to jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Z dvaceti chlupáčů
najít toho svého. Můžu se přiznat, že jsem si myslel, jak je to
lehké. Nebylo, vážení. Malé psíky samozřejmě ani moc neprohlížím.
Už prošla mýma rukama polovina psů. Najednou se ke mne hlásí
vydatně jeden mazel. Usmívám se. Cvičitel se ptá, jestli ho opravdu
chci? Už skoro říkám slůvko ano. Jenže tohle není můj psí kluk.
I když ze začátku vypadal skoro jako on. Tohle je Alfi, který chtěl za
mnou. Úplně mě zmátl. I ten čumáček měl jako Césarek. Moc nechybělo
a vzal bych si ho. Ten můj drobeček je o kousek dál. Poznávám
ho a můžu si jej vzít. Má radost, protože doba prohlížení trvala na
něho dlouho. Alfíček projevil přání, abych ho vybral tak silně, že mě
dokázal pořádně poplést. Ovšem nejlepší nakonec. Cvičitel Milan se
zavázanýma očima musí rozeznat všechny psy. Úkol velice těžký
a náročný. Milan se ujímá tohoto úkolu bezvadně. Kromě jednoho
psa, všechny rychle pozná. Klobouk dolů.
Jsme moc rádi, že se můžeme účastnit těchto skvělých pobytů a už
se všichni moc těšíme na jubilejní pátý ročník.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama