Veselé trapasy

2. dubna 2016 v 13:35 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih
V teplý letní den zavítá do sklípku jedna madam. Objedná si kávu.
Rozhlídne se a vytřeští oči: "Vy zde máte pivaře?"


Říká to dost opovržlivě. Skoro, jak by tím myslela nevábného pavouka.
Vedoucí ji vysvětluje, že pivař není žádný pivař, že si zde dává vždy vínko. Ale dnes udělal výjimku.
Muž pozvedne korbel s pivem. Začichá a ochutná.
"Pivovar Eggenberg, Český Krumlov, jižní svah, z várky Edyho," pronese znalec nahlas.
Paní pohoršením zakroutí hlavou.
Hlavně že si ona dává ve sklípku kafíčko, copak je to kavárna?
Dojde za ní její manžel.
Objedná mu Veltlínské zelené.
"Si představ, že ve Favoritu vezli kozu," spustí k mužíčkovi.
Ten nechápavě kouká na svou ženušku.
"Asi ji vezli ke kozlovi," pronese označený pivař.
"To zrovna, ledaže by ji vezli ke starostovi, který se tak jmenuje," zavřeští arogantně žena.
Její manžel kroutí nevěřícně hlavou. Pak vyprskne smíchy.
"Čemu se směješ? Ale to jsi celý ty," štěká na něho ženuška.
Dostává podobnou barvu, jak to manželovo víno.
"No jo, taky znám pár mužů, kteří se jmenují Kozel," praví muž s pivem.
Manžel má záchvat smíchu. Představil si určitě to, jak říkají ženě pana Kozla.
Jeho choť ho stále peskuje.
"Taky máme pivo Kozel," pronese manžel, aby odvrátil podezření, čemu se chichotá.
"Vidím, že by jste si rozuměli a ani to víno neumíš pít," rozzuřeně pokračuje paní a vylévá trochu kávy.
"No vidíš, co děláš," zakřičí na manžílka.
Ten přes stálý smích zakoktá: "Co já, to ty."
Panička si odskočí na toaletu, kde se uklidní.
Zatím muž s pivem pokývne směrem k manželovi té ženské.
"Že jste si představil, že jí říkají…"
Nedopoví, protože ženáč kýve hlavou se slovy: "Jo, jo, jo!"
Ženuška dojde zpátky a pochvaluje kávu.
Pak se otočí k chlápkovi s pivem: "Jste ženatý?"
"Nejsem, "vyhrkne na to muž.
"Ale to by jste měl, protože by jste to pivo do sebe nelil a obšťastňoval byste svou milou," vysvětluje důrazně tato paní.
"Proč kupovat celý pivovar, když se chci jen občas napít," odpoví schválně muž.
Paní ho nechápe, proto se mračí znovu.
Příchozí mládenec se svou dívkou si kupují u pultíku pět litrů vína. Všichni je pozorují. Aby ne, vždyť slečna má vnady až hrůza. To by člověk rád plenil a plenil. Tak jak krtek v zahrádce.
Od dalšího stolu zazní: "Byli jsme na vodě. Pršelo. Voda dole pod námi i nad námi. V jedné hospůdce jsme si chtěli dát kafe. Rozhovor probíhal asi takto:
"Jakou kávu máte?" otáže se kamarádka.
"Jakou chcete?" zní od obsluhujícího.
"Podle toho, jakou máte," táže se stále žena.
"Podle toho, jakou chcete," trvá si zase ten pikolík.
"No, ale jakou máte?" Otáže se znova kamarádka.
"Jakou chcete," odsekne obsluhující.
"Tak jaký máte ty kávy!" Vykřikne už zoufale žena.
"Všechny hnusný," zní odpověď.
Pikolík odběhne k automatu a přinese kávu za třicet korun. Nemýlil se, byla hnusná," dokončí své vyprávění žena.
"To udělali kozla zahradníkem. Tedy ve vašem případě kozla číšníkem," vyhrkne ze sebe paní, co zde sedí s manželem.
Mladá dvojice s vínem odchází. Doprovází je pohledy mužů.
Jinak víte, kdy muž dokáže myslet na dvě věci hned najednou?
Když kouká na dívčí poprsí.
Muž s pivem přidá kamarádovu příhodu z vody.
"Můj kamarád Ladislav jel na Vltavu. Čtyři dny se plavili kolem Českého Krumlova. Nejenže jim pršelo, ale též se převrhli z jednoho jezu. Déšť zřejmě způsobil, že Ladislav odhadl jez, jako docela neškodný. Až když vplul do něho, jen suše konstatoval: "A sakra, tak tohle asi nedopadne dobře."
Nedopadlo. Udělali se, jak říkají vodáci.
Celý mokří se sušili u ohně, který nehořel. Je to ten samý kamarád, který když šel na pivo, tak došla průtrž mračen. On dorazil do hospůdky skrz naskrz zmáčen. Ten tu vodu prostě přitahuje," domluví muž a poslední svá slova zapije rezatou vodou.
Na druhý den zde mají sraz senioři. Někteří z nich dopadnou, jako sedláci u Chlumce. Neznaje svou míru v pití si dávají pěkně do trumpety. Jednoho staříka musí znovu učit chodit. Jde mu to opravdu dost špatně. Nožičky mu neslouží a stále se mu podlamují. Poroučel si moc a nyní se jen poroučí k zemi. Ani alarm do útoku by ho na nohy nepostavil. Servírce Mirce nezbývá, než použít své síly. Boj je to úděsný, přesto se ji podaří skoro zázrakem opilého návštěvníka dostat nahoru. Na šestnáctém schodě pak předat onoho opilce do rukou jeho kamaráda.
"Uf, to byla dřina, jako bych uběhla půlmaratón," vydechne dívka z posledních sil.
Muž svého kamaráda dotáhne domů. Tam z něho mají velkou radost.
Chlapík se brání: "Já za to nemohu. Takhle mě zřídili ti dva cizinci," vykoktá skoro nesrozumitelně.
"Jací cizinci?" Křičí na něho zoufalá manželka.
"Si nemohu moc vzpomenout, ale jmenovali se tak nějak jako: Miler a Turgaj," zamumlá opilec, než se svalí na kavalec.
Jinak chodívám do sklípku párkrát týdně. Asi každý třetí den, aby byl doma klid. Tenhle poznatek stačí, aby ze mě udělali štamgasta.
Znáte to pořekadlo: Stálý host, smrdí dost. Je na čase docházku pozměnit. Samozřejmě ne tu školní.
Dnes je pondělí, takže sklípek je zavřený. Tropy pokračují, proto César běží už po šestadvacáté k rybníku. Hupsne tam a hned se celý ponoří až po hlavu. To je úleva. Odpoledne mě bere do cukrárny.
"Tak co si dáte. Zmrzlinku do skla?" Ptá se paní prodavačka.
Vybírám si tři kopečky. První čokoládový, druhý vanilkový a do třetice vlašský ořech. Chlupáč dostane do misky jeden kopeček vanilkové. Mladá paní drží misku, aby mu neujížděla. Venku houkají hasiči.
"Kampak tak spěchají? To zase někde bude les v plamenech," řeknu rozhodně.
"Jedou rychle, tak to bude nejspíš hořet hospoda," odpoví prodavačka.
Césarkovi přinese ještě jeden kopeček zmrzlinky.
"A mám to zadarmo," zaraduje se chlupáč.
Navštíví nás přítelkyně a společně i se psem si jdeme na dvojku vínka. Vítá nás pan vedoucí, ale prý nás musí posadit na jiné místo. To naše je totiž obsazené.
"Víte, kam vás posadím," praví přemýšleje.
"Kamkoliv, jen když to nebude venku, jelikož tam prší," pravím s úsměvem.
"Sem," vyhrkne vedoucí.
Náhle ukáže rukou jinam a dodá: "Tam."
"Sem tam? Tam nejsem," reaguji pohotově.
Usadíme se o jeden stolek za naše obvyklé místo.
Pan vedoucí nám zapálí svíčku.
"Prosím, to jsme ani neumřeli," podotknu.
Michal jde pokračovat v rozpravě se svým známým o pivu. Milá paní co jste reptala, že jsem si dovolil dát ve vinném sklípku pivo, tak to byste koukala. Zní zde odborný pivní výklad.
Inu, jak říká známý pana vedoucího, že my Češi jsme pivní národ. S tím paní nic nenaděláte.
Pan vedoucí Michal se baví o malých pivovarech, i jak se pivo vaří doma a která piva jsou dobrá. Pochlubí se, že měl i pivo s názvem: Kanec.
"To jste byl jak Bivoj. Kance na rameno a šup s ním do sklípku," zavtipkuji si.
"Jo, určitě ho sem přinesu," odpoví Bivoj vedoucí.
"A když si dáš několikrát toho Kance, tak pak budeš za kance," dodá jeho známý.
Koukáte paní co? Ale nic si z toho nedělejte, když budete číst ještě dále, tak se dozvíte o pěkném trapasu.
Pan vedoucí se rozloučí. Servírka Mirka vítá Césara. Jde s ním pozdravit strašidýlko Emilka. Dojdou nazpět. Jenže si vymění obvyklá svá místa. Ovšem toho jsem si nevšimnul. Mirka dřepí a hladí chlupáče. V domnění, že můj pes si lehl vedle mě, tak ho poplácám po zádech. Pěkně to duní.
"Nezlob jo," povídám k tomu plácání.
A není to pes, je to servírka Mirka.
"To jsem já," praví překvapená dívka.
Pak ještě dodá: Já už budu hodná."
Omlouvám se. Hned si vzpomenu na film s hercem Milošem Kopeckým: Já už budu hodný, dědečku.
"Já už budu hodná, dědečku," vyslovuji slova z tohohle filmu.
"Už budu opravdu hodná," řekne opět nahlas Mirka.
Toho dědečka si netroufla už říci.
Náš smích zněl, jak to plácání po zádech. Tohle se mi opravdu povedlo.
Potkají se dva kámoši, co zašli na skleničku.
"Tak jak se máš?" Praví první z nich.
"A ty?" Odpoví otázkou na otázku druhý.
"No, pomalu," praví též pomalu kamarád.
Dodá ještě: "A co ty?"
"Taky pomalu. Tak já pomalu půjdu," dopoví větu a zaplatí.
Venku kolem něho projde bratr Slovák s mladou dívkou.
"Všechno jsem to pojebal," říká s vervou mladý Slovák.
"No, já ti věřím," vyhrkne souhlasně dívka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama