Tajemství věků

4. dubna 2016 v 8:47 | Jiří Maršálek |  Básně

TAJEMSTVÍ VĚKŮ
Záhadou dávnou obestřenou,
touláš se tou černou tmou.
Sám a zoufalý až do chvíle,
kdy tě větřík pohladí.
Ach lásko, jak jen ti říct,
že nepoznal jsem tě z dávna již.
Kvítek zapomnění dlouho působil
a spáchal mnoho vin.
Tvému hlasu naslouchá.
Náhle ví, že ho zná.
Jak jen ti říct, že rád tě má?
Tak dávno o tobě snil.
Leč příležitost hloupě,
tak hloupě promarnil.
Už na vše pozdě je.
Jsou pryč marné naděje.
Jen vánek ho teď hladí
a mysl tak bolavou
chlácholivě chladí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama