Řidičský průkaz

22. dubna 2016 v 12:32 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih

Řidičský průkaz
Podíváme se k jedné závěrečné zkoušce na řidičské oprávnění. Parta mládenců v nedaleké vesničce si dělá řidičák pro dvoustopá vozidla.
Školící instruktor je docela vtipálek.
Vždy říká: "Jedete, jedete nic netušíc. Mírně mrholí. Vy stále jedete. Vytvoří se blatíčko, blatíčko se vytvoří a už ležíte," dokončí své vyprávění.


Je zde vždy veselo. I vtipy se říkají.
Například, jako tenhle:
Přijde chlap v červeném obleku do hospody a vrchní se ho ptá: "Co si dáte, červený pane?"
Červenej odpoví: "Já nejsem červenej pán, ale červená držka a dám si panáka."
Posléze přijde chlap v modrém obleku a vrchní se ho ptá:
"Co si dáte, modrý pane?"
Modrej odpoví: "Já jsem modrá držka a dám si pivo."
Vrchní kroutí hlavou, ale budiž. Netrvá dlouho a přijde chlap v zeleném obleku.
Vrchní si říká, že ho dostane a hned křičí:
"Co si dáš, zelená držko?"
Pán odpoví: "Váš občanský průkaz."
Kluci procvičují dopravní vyhlášku. Píší i testy. Na jízdy na pionýru zatím není nějak čas. Těsně před zkouškami si přece jen jdou jízdu trénovat. Objedou jedno kolečko a to ještě ne všichni.
Opět je tady plno srandy i vtipů:
Zastaví policejní hlídka vozidlo. Policista se ptá: "Nějaký alkohol, drogy?"
"Děkujeme, vše máme," odpoví řidič.
Vysoký kluk se zvířecím jménem hlodavce přidá též jeden:
Příslušník zastaví automobil. Řidiči předává deset tisíc korun za vzorné řízení vozidla.
"Co s těmi penězi uděláte?" vyzvídá jeden z příslušníků.
"Asi řidičák," odpoví muž za volantem.
"Nevšímejte si ho, takhle vždy kecá, když je nalitej," vyhrkne jeho žena, která sedí vedle něho.
Ze zadní sedačky se posadí jedno individuum a řekne: "Já vám říkal, že s tím kradeným automobilem daleko nedojedete."
A z kufru se ozve: "To už jsme za hranicemi?"
Za týden již začínají závěrečné zkoušky. Už od rána poprchává. Zima je neskutečně vlezlá.
Dojel policista, aby byl přítomný při psaní testů. V místnosti je absolutní klid. Tak jak to má být. Jen dešťové kapky klepou na okenní parapet. Skupina hochů je rozdělena na dvě poloviny. První půlka odchází na hřiště, kde dělá zkušební jízdu. K tomu mají starý pionýr. Ten pamatuje snad první světovou. Jede jen na jedničku, spojka nefunguje, a když se někomu podaří tam kopnout dvojku, tak mu to zdechne. Tahle rachotina nejde ani startovat. Musí se vždy roztlačit, jako správný závodní stroj. Hoši na tomhle vozítku mají objet na hřišti kolečko. Přitom prokličkují mezi cihlami a nazpátky jedou už rovně. Jde to všem docela dobře. Napřed je instruktor roztlačí a každý prokličkuje mezi cihlami, které značí branky. Jízdu zvládli ti, co už jeli na jedničku. Zatím co jedna skupinka hochů mrzne, tak druhá polovina se potí nad otázkami z vyhlášky silničního provozu.
V tom uslyší hrozný kravál. Jde to ze hřiště. Zkušební vozidlo neskutečně řve.
"Které zvíře to tam tak túruje?"
S touhle otázkou přiskočí policista k oknu.
Druhý instruktor klidně přistoupí k němu.
"Jejda, to je Králík," odpovídá pobaveně.
Mladý muž se jménem Králík není žádné zvíře. Má jen takové jméno.
Koukají se na muže, jenž sedí na té rachotině. Motor v nejvyšších otáčkách. Zezadu ho drží první instruktor za sedačku ve vzduchu. Snaží se mu druhou rukou vypínačem chcípnout vozidlo. Vyšlo mu to. Náhle je ticho.
Jen skupinka hochů, kteří už mají jízdu za sebou, se počne hlasitě smát.
Z okna se vykloní policista a zavolá:" Co tam děláte? Nejedete žádné Monte Karlo."
"Zaseklo se lanko od plynu," vysvětluje volajíce první instruktor.
Policista zakroutí nevěřícně hlavou.
"Ať jede znovu. Jsem na něho zvědavý," přikazuje orgán.
Zatím v místnosti někteří budoucí řidiči rychle opisují otázky, které neví. Pionýr se znovu rozburácí. Králík stroj túruje.
"Ať ten plyn tak netočí!" křičí z okna přihlížející policista.
"Cože?" zde není slyšet," hlásí instruktor na hřišti.
Mezitím pan Králík pouští spojku. Skokem vpřed vyráží na trať. Motocykl, jako nezkrotný kůň se staví na zadní. Instruktor se k němu otočí.
"Pusť plyn!" řve marně k němu.
Nahoře policista zavře okno se slovy: "Ten ani neví, kde ten plyn má hledat. Na to se nedá koukat."
Zavře okno, do kterého proudil studený vzduch.
"Tak ještě pět minut a sbíráme," řekne policista, který si zahřívá třením své ruce.
Zatím na hřišti mladík bleskově objede danou trasu. Vynechá dvě branky, ale instruktor při přebírání stroje přivře obě oči. Králík se třepe zimou, ale i strachy. Oddechne si, až uslyší ortel, že jízdu udělal. Hned si jde radostně zapálit cigaretu mezi další kuřáky. Zimou jim drkotají zuby, ale za chvíli jim bude pořádné horko, protože budou sedět nad testem ze silničního provozu.
Zkoušky nakonec dopadly dobře. Jen tři hoši museli dělat opravné testy. Byl mezi nimi i pan Králík. Ovšem opravné testy psali hned na místě. Ty samozřejmě udělali.
Učitel autoškoly přezdívaný Kamčumík má učit dvě dívenky jízdu v automobilu. První mu dojde ve vysokých podpatcích.
"Tak jdi domů, nebo spíš na ples," přivítá ji na určeném místě.
Dívčina nechápavě na něho kouká.
"Kam čumíš, podívej se na ty tvé boty. V tom chceš řídit," vyčítá budoucí řidičce.
Přezdívku dostal právě pro časté vyslovení dvou slov: Kam čumíš.
"Aha, omlouvám se. Tak já se jdu přezout," koktá dívenka, která provozuje nadpřirozeno, jako hypnotizérka.
Učitel se s ní domluví na odpoledne. Za půl hodiny má dalšího na holení. Spíše učení.
Slečna si vzala sice tenisky, ale zase v autě nikdy neseděla. Vůz s nápisem autoškola se rozjede s přískoky. Na křižovatce ji učitel skočí na brzdu.
"Kam čumíš, ty náno jedna! Chceš nás zabít," křičí jak pominutý.
Strachy vyklepaná slečna jen pokrčí rameny.
"Přednost zprava ti asi nic neříká, co?" otáže se naštvaně Kamčumík.
"Promiňte," špitne dívenka.
Na další křižovatce má přednost. Jenže ji tam vlítne starší pán ze škodovkou. Je slyšet kvílení brzd. Pak rána a řinčení plechu.
Učitel vyletí z vozu: "Kam čumíš a u kterého vola jsi dělal papíry?"
Muž ze škodovky otevře dveře.
"Jé, pane učiteli kde se tady berete?" říká místo odpovědi.
Naštěstí se nikomu nic nestalo. Ani nevznikla moc velká škoda, tak se v klidu domluví o opravě. Muž ze škodovky je totiž automechanik a navíc bývalý žák pana Kamčumíka u kterého kdysi skládal zkoušky.
Zato slečna není schopná už s autem dojet. Učitel musí nabourané auto sám řídit. Jede ulicí, kde bydlí. Uvidí ho soused.
"Kam jsi čuměl? To si říkáš učitel autoškoly, když sám bouráš," huláká škodolibě na souseda.
Ten naštvaný dojede s nabouraným vozem do opravny.
Odpoledne má již náhradní vozidlo. Sedí v něm na místě spolujezdce a čte si noviny. Dojde slečna přesně na čas. Stojí u auta, ale bojí se něco udělat. Doufá, že si ji učitel brzo všimne. Čeká asi pět minut a pak opatrně zaklepe na sklo vozu.
Učitel vzhlédne od novin. Stáhne kličkou okénko. Zrakem zavítá k zápěstí na hodinky.
"Tak příště si přeji dojít přesně včas," řekne přísně místo pozdravu.
Slečna raději nic nenamítá. On ji ukáže, aby si sedla za volant. Ponoří se znovu do novin. Po pěti minutách vzhlédne.
"Proč nejedeme?" otáže se nechápavě.
Žena chvíli startuje. Vyjíždí v okamžiku, kdy ji předjíždí další vůz. Ten měl naštěstí dost místa, aby jim vyhnul.
"Proč se nepodíváte do zrcátka, než vyjedete?" kárá učitel dívku.
"Vypadá můj mejkap snad špatně?" odpoví mu budoucí řidička.
Za týden jedou obě dívky v automobilu s panem Kamčumíkem společně. Hypnotizérka si nahlas přeříkává uspávací metodu. Zanedlouho dívka za volantem počne klimbat. Pozorný učitel si toho hned všimne.
"Proč nečumíš na cestu!" zařve a drcne do ní.
Naštěstí se rychle probrala. Jízda skončila bez karambolu. Jen dívka, která měla větší nadpřirozené schopnosti, než řídit automobil už nesměla za jízdy mluvit. Obě dívenky řidičské průkazy dostaly. Dnes snad už řídí bravurně.
Jen když se zeptal kamarád dívenky s nadpřirozenými schopnostmi, zda řidičské oprávnění udělala, tak mu odpověděla: "Ano a dokonce čtyřikrát."
Kamčumík je již v zaslouženém důchodě, ale kam čumíš, vyslovuje stejně často.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama