Panský klub do třetice

13. dubna 2016 v 14:59 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih

Panský klub do třetice
Ve sklípku je v tomto období pěkné teplíčko. Honzík s úsměvem obsluhuje hosty. Jsou zde i kamarádi z panského klubu. Oheň v krbu vesele praská.


Milan zvaný inža počne vzpomínat. Snad mu ten nečas, co panuje venku, připomněl Sibiř.
"Kdysi k nám dojela návštěva z Ruska. Zřejmě vzdálená přízeň z otcovy strany. Byli milí, ale všemu se neustále divili.
Moc se jim líbí náš dům a hlavně zahrada. Obdivovali sochy, co vytvořila moje umělecky nadaná sestra i její obrazy. Trochu mě štvali, že častěji nás nutili pít jejich vodku. Ten jejich stoček byl snad půllitrový.
Po večeři, po televizi a vodce se šlo spát. Přesně o půlnoci mě vzbudil hrozný rámus," přestane vykládat, jelikož mu kamarád skočí do věty.
"Vypustili duchy, co?" Zasměje se Jirka.
"Neruš," napomene ho Ladislav.
Do sklípku dojde starší seladón a usedne do koutku. Objedná si limonádu.
Milan tedy upije ze své skleničky a pokračuje.
"Jdu se podívat, co se to děje. Nevěřícně koukám na naše ruské příbuzné, kteří všechen nábytek nahromadili ke dveřím.
"Co blbnete?" Ptám se jich.
Koukají na mě vystrašeně a nechápou mou otázku.
Zeptám se jich tedy po rusky, aby tomu dobře rozuměli. Jak se hodí ruština ze školy, že?"
"Da, maladěc," řekne s přízvukem Jura.
"Psst!" Udělá Ladislav, který hltá vyprávění Milana.
"Hned mě zatáhnou k oknu a ukážou na nějaké lidičky, co venku hulákají.
Počnu se smát. Až po chvilce mohu vysvětlit naší milé návštěvě, že to není přepadení, ale zdejší štamgasti, kteří jdou z hospůdky.
Moc mi nevěří. Sledují stále bojácně z okna kolemjdoucí opilce.
"Až ráno, až ráno, až bude bílý den. Dřív domů nepůjdem, až všechno vypijem!" řvou noční tmou.
Snad za patnáct minut, až nastane opět ticho, tak naše návštěva uvěří. Znova se dají do práce a nábytek přijde na své místo.
Hnedle po snídani jsem se s nimi domluvil, že zajedeme do velkého města do Brna. Nadšeně souhlasí.
"V deset nám jede vlak," oznámím ruským bratrancům a sestřenicím.
Cesta na nádraží od nás trvá pět minut. Jdeme raději o něco dříve. Dojdeme na nádraží. Příbuzní, skoro jak v pohádce zmizí.
"Kde sakra jsou?" Táži se nahlas. Zkusím je hledat, ale marně. Jako by se po nich zem slehla. A za chvíli má jet vlak.
Naštěstí dojde Sergej. Táhne velkou větev.
"Co blbneš? Vždyť nám to za dvě minuty jede," vyhrknu na něho.
Přitrouble se na mě usmívá. Vysvětluje mi, že v Rusku jedou vlaky třeba až za deset hodin, tak šli na dřevo, aby nám nebyla zima.
"Hned je všechny sežeň, protože za minutu je zde vlak," nařídím mu.
Dobíhají za minutu a půl. Vlak zde ještě není. Asi bude mít zpoždění. Nebo moje švýcarské hodinky jdou špatně.
V tom již slyším v dálce houkání. Sláva, už je vidět lokomotivu.
Ruská návštěva nemůže uvěřit tomu, že vlak dojel, jak jsem řekl. Celou cestu v kupé o tomhle zázraku mluví. Další údiv nastane v brněnských obchodech. Nechápou, že zboží si můžou prohlédnout a že je ho všude dost. Zpátky jedeme, jako stěhováci. Každý z nich má nejméně pět až šest igelitových kabel.
Jsem rád, že nebydlím v Rusku.
"A na to se napijeme," řekne Jura.
Jeho pes hrdelním hlasem dodá to své: "Jo."
Starší seladon je nápadně nenápadný. Vše kolem sebe pozorně sleduje. Vypadá, jak tajný za totality.
Milan si vzpomene ještě na to, jak mu Jura volal.
"Člověče, když u mě byla ta návštěva z Ruska, tak do toho volal president panského klubu.
"Ano pane presidente, určitě uděláme zasedání vlády. Tak před KFC jako vždy."
Položím sluchátko a ten pohled na naše přátelé byl přímo boží.
Koukali napřed po sobě. Pak po mě, jako jojo," zasměje se Milan.
Honzík přiloží pár polínek do ohně. Trochu to zapraská. Sálající teplo se rozlévá po celé místnosti.
"Pánové, jel jsem tramvají, kde se bavili dvě důchodkyně," počne vykládat majitel psa.
"To je dneska divná móda, všichni mají depku. Jen já ji nemám. Ale zato se mi nechce dělat. Ovšem stejně tu všechnu práci nakonec musím sama zvládnout," rozvykládá se první seniorka.
"Oni se všichni vymlouvají, že nemají na nic čas a přitom dělají prd," přidá se druhá babka.
"Jo to máš, jak můj mladý. Tedy už je to starej holomek. Já mu říkám, aby si našel babu. Že ho pořád obskakovat nebudu," mluví první důchodkyně.
"To máš pravdu a navíc, když se ti nechce dělat, že," škádlí kamarádku ta druhá.
Do tramvaje došel revizor. Od cestujících si postupně vyžádá lístky. Jakmile vše zkontroluje, ty dvě babky zase pokračují v debatě.
"No mladý, on už je starej a to si těžko najde babu, když pořád dřepí doma. Stejně by ho žádná nechtěla, když nic nedělá a jen kibicuje," dovrší stěžování první seniorka.
Pomyslel jsem si, že to nic nedělání má asi po mamince, ale mlčel jsem," vysvětlí Jura.
"To se tedy divíme, že jsi to nekomentoval," dodá Ladislav.
"A jak to bylo dál?" Zeptá se Milan.
"Nijak, baby vystoupily. Revizor nachytal jednoho černého pasažéra," vyřkne účastník důležitého rozhovoru.
Po chvilce ještě dodá:
"Řeknu vám pěkný vtip. Rodina odjede někam do přírody. Nechají jen dědu doma samotného. Jakmile dojedou, ptají se v kuchyni dědy:" Dědo, kde jsou ty prášky?"
"Čert ať vezme prášky, ale co budeme dělat s tím drakem v ložnici?" Odpovídá vážným hlasem a skelným pohledem děda.
"Tak na zdraví, ať nemáme depku!" Vyhrkne Milan.
Někdo ještě někde poznamenal, že černý pasažér byl zajisté černoch.
"Na nádraží!" Dodá to své Ladislav.
Ludmila přinese klukům víno ve džbánku.
Počne vykládat: "Počasí se nám trošku umoudřilo. Já jsem teďka prala dva dny a pořád jsem vyhlížela ven. To vypadalo stále, že bude pršet. Černo, mraky, tak říkám: mám to schovat, nemám to schovat? Tak jsem to schovala a za pět minut zase sluníčko. Žádný mrak. Tak jsem to vytáhla ven. Za hodinu jsem to zase schovávala. Takhle asi pětkrát. A ani jednou nepršelo," dořekne Lidka.
"To jste měla nechat venku. To se rozumí, samo sebou," hlaholí nějaký muž.
Servírka zakašle a praví: Ať si nakašle, že ona ví o co mu běží. A ať neposlouchá cizí hovory."
César uzme od krbu klacek. Pohodí jej do misky s vodou.
"Do vody klacík, aby nehořel, viď," říkám mu.
Nepochopil jsem, že mě můj pes tímto gestem něco naznačuje. Jako by už něco tušil.
Servírka se ptá vedoucího, jestli nepřibral.
"Co César?" Otáži se.
"Ne, pan vedoucí," odpoví Lidka.
"Přibrali jsme oba, že Césare," praví pan vedoucí.
Michal je na odchodu.
Jen u našeho stolku pronese k chlupáčovi: "Krkovička není."
"Tak to je teda průser," říkám místo Césara.
Pan vedoucí se pousměje.
"Zítra dovezu," praví, ještě než za sebou zavře dveře. Za nějakou dobu do sklípku přichází rozdováděné dívky v požárnickým mundůru. Nyní mě též dojde, že na tohle mě chtěl můj chlupáč upozornit. Klacek ve vodě. Jasné gesto požár.
"Hele hasičky," vyhrkne Milan.
"Hihi, lasičky," pravím pro změnu.
Sedm dívek vesele hlaholí. Umístily se v soutěži první. Tak budou slavit. Objednávají si šampus.
"Vyhrály jsme, vyhrály jsme!" Pokřikuji radostně.
"No co, asi nějaký dobrý oddíl," říká svou oblíbenou hlášku Milan.
Slečny ze svého úspěchu mají obrovskou radost. Takhle to vypadá, když se někdo utrhne ze řetězu.
Sabino, ten tvůj bude mít teď někdy narozeniny, tak co jsi mu vybrala?" Ptá se jejich velitelka.
"Holky, já mu vybrala vkladní knížku. Až se to dozví, tak mě zabije," dořekne Sabina.
Milan poznamená: "Tak to bude mít bezva dárek."
"Jen mu to trošku zhatí ta vybraná knížka," dodá Toník.
Sabina zvážní. Pohlédne na jejich velitelku družstva.
"A ty jsi mému manželovi k narozeninám něco dala?"
"Zatím nikoliv, ale chystám se mu dát," praví naprosto suverénně velitelka.
Nadechne se a spustí: "Kde pálí ohně žár a vzrůstá hřích a svár?"
"Pomocník je nám dán, svatý Florián," volají ostatní.
Ve sklípku zní ženské chechtání a povykování.
"Jé, ty jsi mě postříkala, dávej pozor!" Křičí jedna požárnice.
"Já bych tě taky postříkal," ozve se opět chlap, co poslouchá rád cizí hovory.
Ještě vyřkne slintaje: "Vy jste ale hadice. Já mám taky jednu."
Velitelka požárnic ho odpálkuje se slovy: "Tak pozor, abys tou hadicí nedostal. To by jsi teprve řval."
Inu chlapík to už podruhé dnes zkouší, že dostane do ní a zatím dostal po ní.
Ladislav si vzpomene, jak mu vykládala jeho matka, jak byla za mlada dobrovolnou požárnicí.
"Maminka vyrůstala na venkově. Byla v dobrovolném sboru, jako," nedopoví, protože je přerušen.
"Jako hasice,"vloží se do vyprávění Milan.
Ladislav zopakuje ono slovo, které Milan vyřknul. Pousměje se.
Pokračuje ve vyprávění: Měli cvičení. Nevím, jestli to bylo u sokola, nebo u něčeho takového. Nafasovali sekery."
Tentokrát Ladislavovo vyprávění přeruší moje maličkost: "Jako Indiáni. Vykopali válečnou sekeru"
Kamarád našich poznámek nedbá a vykládá dál: "Jsou v teplákách. K tomu vyfasují ty sekyrky s opasky.
A k tomu dostanou povel: "Stoupněte si prdelama k sobě, jak jste stáli v loni."
Rozesmějeme se. Děvčata po nás pokukují. Ladislav pozvedne skleničku.
"Holky na zdraví!" Zavolá na ně.
Požárnice taky pozvednou plné sklenice.
"Na vítězství!" Zazní od všech dívčích úst.
Až se ruch trochu uklidní, tak kamarád může pokračovat v tom vyprávění.
"Nakonec ji málem utopili. Ještě byli ty stříkačky na pumpování vody. Dvě ženské měly držet stříkačku a dvě pumpovat. Teď jim to nějak nešlo a tak máti, že s tím nějak popoběhne a najednou jim to začalo pumpovat vodu. Hrk a celou tu dávku dostala do pusy. Vyhodila kopýtka.
Její matka ji tam pak chodit zakázala."
"Hadici už do pusy nevezmu," říká smějící Toník.
"Nebo mě už nechoď domů," dodá hbitě Milan.
Smějeme se.
Ladislav ještě dodá reklamu: "Jestli se utopíš, tak si mě nepřej."
Požárnice vyprsknou smíchy. Asi nás poslouchaly.
"Slečno, vy se tak krásně smějete. Já jsem se do vás zamiloval," praví muž, který strašně rád poslouchá cizí hovory.
Inu nedivím se, mladá požárnice, to každý chytne hned plamenem lásky.
"Musím jít hasit," vyřkne Ladislav.
Jdu též. Na toaletě mi přijde sms. Zazní alarm do útoku. Zrovna, když počneme vykonávat potřebu.
Tohle si člověk opravdu nevymyslí. Po návratu zjistíme, že požárnice vyklidily pole. Odjely k další oslavě a k dalšímu lásky splínu.
Jen chlapík co poslouchal cizí hovory, začne hlasitě zpívat: "Co jste hasiči, co jste dělali? Že jste nám ten pivo pivovárek shořet nechali."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jitka Jitka | 16. dubna 2016 v 10:17 | Reagovat

Všechno, pěkné, ale panský klub to je teda super.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama