Návštěva ZOO

6. dubna 2016 v 11:12 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih
Návštěva ZOO
Chystáme se na zajímavou návštěvu. Přítelkyně si kontroluje
fotoaparát. Beru do kapsy diktafon. Každý z nás se bude snažit
něco ulovit. César se těší, i když ještě neví, kam jede.


V domě na pavlači potkává svou psí kamarádku. Malou Viky. Je sice drobná, ale
zvědavá. Jak opice, nebo spíš ženská. Ano, to sedí víc. Viky se zdraví
s Césarem. Její panička vyzvídá, kam jedeme. Říkám, že do zoologické
zahrady. Přeje nám, aby se návštěva vydařila a v pořádku
jsme se vrátili.
"Nevím, zda nedojede jen César. Jestli si nás tam nenechají v kleci
místo opiček," zavtipkuji si.
Můj loupežník očekává dobrou zábavu. V tramvaji přemýšlí, kam
vlastně jedeme. Vystupujeme na zastávce Zoologická zahrada. Chlupáč
tam bude prvně. Těší se skoro, jak malé děcko. Vrtí ocáskem a je
v očekávání. Samozřejmě v jiném, než dívka, která to čeká. Tedy
očekává miminko. Tak tedy tři méďové v podobě naší skupiny vstupují
do areálu. Snad si nás zde nenechají napořád. Nejdřív spatříme
tygra sumaterského. Šelma chodí stále do kola stejnou trasu. Jak
robot. Pes klopí uši a stahuje ocas. Evidentně má z této kočičky
strach. Není divu, protože tygr má rozměry: délka těla 140-180 cm,
délka ocasu 60-80cm, výška v kohoutku 80-90cm, hmotnost 115-
180 kg. Značně těžká váha. Kam se hrabe César se svými pětačtyřiceti
kilogramy. Tak to jsme toho našeho chlupatého kluka asi nepotěšili.
Hned takový hrozný zážitek.
Jdeme tedy dále. Jak můj chlupáč spatří surikaty, je ve svém
živlu. Dává jim kňučením najevo své sympatie. Chtěl by s nimi skotačit.
Nějaká paní říká, ať ho přehodím za nimi. Dvě potvůrky před
Césarem panáčkují. Další hrabou v písku. Přichází malý kluk. Povídá:
"Mami, kde je ten Tutanchámon?" snaží se objevit zvířátko
s tímto jménem.
Pomalu stoupáme do kopce brněnské ZOO. César je neklidný.
Cítí různé zvířecí pachy. Je z toho nervózní a stále ve střehu.
Jako by očekával každou chvíli nějakého vetřelce. Vláček vozí malé
děti. Potkáváme dvojici, která má na rameni fretky. Mladý muž mě
tu jeho nechá pohladit. Zvířátko si položí hlavičku na mou ruku. Je moc roztomilé. Pokračujeme ve výstupu, ale fretkám se nepodobáme.
Spíš lenochodům. V tom horku sotva lezeme.
Velbloud dvouhrbý k nám leží prdelí, takže nás nezajímá.
Nelze udělat foto. Fotí nás zřejmě velbloudi. Jitka i César spatří
žirafy síťované. Přítelkyně si dělá pár foto záběrů. Pak ke koním a ke
koni v pyžamu. Tedy k zebrám Chapmannova a Grévyho. Taky
můžeme pozorovat kozy. Jsou to kozy domácí - kamerunské. Takže
se nejedná vůbec o ženy, ani jejich poprsí. Úplně na kopci je občerstvení.
U každého stánku mají i kyblík s vodou pro psy. Jenže ten
můj loupežník se kupodivu nechce napít. Vždy a všude pije, jak
největší pijan, ale zde si nanejvýš jen lízne. Po našem občerstvení,
které jsme si s Jitkou dopřáli, pomalu kráčíme nazpátky.
Zabloudíme k ptákům. Napřed k dravcům. César se po jednom
vrhne. Mám ho naštěstí na vodítku, tak se pes k pletivu nedostane.
Papoušci Arara překotně křičí. Dělají pěkný rámus. Podaří
se mi nahrát pár dobrých zvuků. Ptáci napodobují plačící prcky, a
mému psovi se to moc nelíbí. Jdeme tedy pryč. Pod námi jede vláček
s dětmi. Jitka povídá: "Polovina z nich už odpadla. Toho horka mají
dost."
"Cože, oni ve vlaku spí?" ptám se překvapeně.
Usmívající přítelkyně povídá: "Myslím divočáky."
Ti jsou po levé straně vedle nás. Některá malá robátka se občas chovají
jako prasátka. Ale tentokráte myslela Jitka pravé divočáky.
Procházíme kolem pštrosa dvouprstého. Nějaký muž se
svou rodinkou poznamená: "Dívejte se, jak mají velké hlavy," šibalsky
přitom pomrkává na ženu. Myslel to zřejmě opačně. Ptačí hlavičky
oproti tělu vypadají opravdu malé a komické. Přicházíme
k Lišce polární. Ta, jak spatří psa, tak vříská. Štěká, že je to její
území. Chlupáč se taky rozštěká. Nadávky od lišky si nedá líbit.
Jdeme tedy zpět. Znovu u tygra, který klidně leží. Kouká před sebe
bez mrknutí oka. César opatrně našlapuje. Skoro jako na lovu. Pomaloučku,
polehoučku zvedá své packy. Už se z nepatrné blízkosti dívá
tygrovi z očí do očí. Ten náhle vyskočí na všechny čtyři. Chlupáč
zděšeně kousek couvne. Výhružně vrčí na obranu.
Kolemjdoucí povídá: "To by jsi se asi neubránil, chlapče."
Ještě že je dělilo plexisklo. Rozměry obou jsem vám už psal.
Slyšíme, jak vříská páv korunkatý.
Je vedro, tak se jdeme podívat za medvědem ledním. Jeden
se koupe. Druhý se prohání po břehu. Ve vodě bude asi táta. Máma
je menší a zajisté se již koupala. Samec vyleze na břeh, aby vzápětí
znovu hupsnul do vody. Pořádně to šplouchne. Není divu, vždyť
může vážit od tří set do osmi set kilogramů. Medvěd výborně plave a
potápí se. Vydrží pod vodou až dvě minuty. Plave rychlostí okolo
deseti kilometrů za hodinu, což je velice slušné. Na souši je schopen
běžet až čtyřicet kilometrů v hodině. Ale normálně se pohybuje rychlostí
pět kilometrů za hodinu. Medvěd Umca pochází z Alma Aty,
kde se narodil v listopadu 1998. V brněnské Zoo je od srpna 1999.
Medvědici Coru pracovníci brněnské zoologické zahrady přivezli v
březnu 2000 ze St. Petersburgu, kde se narodila v roce 1998. 23. 11.
2007 se tomuto páru narodila dvě mláďata - samečci Bill a Tom.
Jakmile odrostla, řekla máma: "Tak děcka pojedete do Německa," a
jeli na celoživotní výlet.
César jim je zaručeně podobný. Taky rád plave, čumáček
má kropenatý. Už ho malé děti podezřívaly z toho, že je medvěd.
Jenže já bych ho nikdy nikam nedal. Někdy na něm vidím, že on by
mě někam klidně poslal. A do Německa by to asi nebylo. Šestiletý
chlapeček s maminkou stojí vedle nás.
Hošík povídá: "Taky bych se rochnil. Ten se ale rochní," závistně
praví kluk.
O kus dál se opaluje lachtan jihoafrický. Na tohoto chlapíka
je zjevně málo teplo, že se mu nechce do vody.
Návštěva zoologické zahrady je tedy u konce. Mě nejvíc
zaujal papoušek Arara a Bazilišek páskovaný. Samozřejmě Liška
polární, která nám předvedla, jak to vypadá, když se zlobí. Křik páva
a zařehtání koně převalského. Mému psovi se nejvíc líbily surikaty.
Také vláček, se kterým se chtěl svést. Přítelkyně obdivovala drama
s tygrem a liškou.
Zbývá už jen nástup do tramvaje. Dveře se zavírají. Jakpak
asi bude dneska ten můj pomocník odpočívat. Bude zápasit nerovný
boj s tygrem? Mohu prozradit, že spal klidně. Vůbec neštěkal.
Na místo činu jsme se vrátili ještě jednou. Horko už nebylo,
jelikož už nastal podzim. Dokonce jsme objevili hnědého medvěda.
Na první návštěvě jsme tyhle medvědy nemohli vůbec najít. I dnes
jsem se ptal několikrát, než jsme zjistili, že je vchod hned u dětského koutku. Tam děti pěkně řádí na klouzačce a prolézačkách. Je mi
medvědů líto, že nemají klid.
Pak jdeme do kopce. Velbloudi už nejsou prdelí k nám, tak
přítelkyně fotí. Při zpáteční cestě potkáváme maminky se řvoucími
dětmi. Dělají pěkný hluk. César je unavený. Kráčí z kopce dolů bez
zájmu o zvířata. Zato malá selátka divočáků mají o psa evidentně
zájem. Běží kolem plotu stále za Césarem. Ten si jich nevšímá.
Jako by na něho volali: "Počkej, ty by si byl bezva táta!"
Máme už po sedmnácté hodině, tak u brány nikdo ze zaměstnanců
není. Nemůžou nás tedy pustit branou. Musíme se protáhnout
přes zábranu. Sláva, povedlo se. Myslím ale, že nám na delší
dobu návštěva zoologické zahrady stačila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama