Je mi to šumák

7. dubna 2016 v 12:14 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih

Je mi to šumák
Milí čtenáři, nevím ani jak začnu tenhle příběh. Ale je mi to šumafuk. Jak říkají
teenageři, je mi to šumák. Přitom šumák byl prášek, z kterého jste jsi mohli udělat dobré
pěnivé pitíčko. Bohužel zklamu pivaře, pivíčko z toho nešlo uvařit.


Sáček šumáku stál pouze dvacet haléřů. Někdy vám to pěnilo přes skleničku a ne a ne přestat. Úplný
hrnečku vař. Jako by si prášek říkal: "Když vyšumím, tak vyšumím, a pořádně."
Vzpomínáme-li, tak dobrá byla malá jedlá mýdla. Ta se opravdu mlsala a
chutnala znamenitě. Že mi to nevěříte? Je mi to šumák, abyste věděli. Pamětníci určitě
pamatují a dají mi za pravdu. Dobrá pochoutka byli gumoví hadi, a nebo pendrekové
bonbony v obdélníkové plechové krabičce, která i příjemně voněla. Nebo Picao bylo v
našem dětství pochoutka. A turecký med, ten panečku chutnal. Nehodlám se rozplývat,
protože chápu, že vám je to taky šumák.
Dřív inu byla jiná doba. Zřejmě bylo jiné úplně všechno. Když byla lednice,
tak byla nejen spolehlivá, ale i normálně běžela. Tím myslím, že se zapínala i vypínala.
Dnešní lednice už normálně nehučí. Sousedi si zakoupili nejnovější typ. Pozvali mě na
kafíčko. Najednou se ozvalo něco, co připomínalo kvokající slepici. Zprvu jsem tomu
nevěnoval pozornost, ovšem když se kvokání začalo opakovat a zvyšovat na intenzitě,
zpozorněl jsem.
"Vy zde máte někde slepici?" zvědavě se ptám sousedů.
Ti se jen smějí a praví, že ten zvuk dělá jejich nová lednička.
Slepičí zvuk zasténal znovu. Zdálo se mi to neuvěřitelné, že místo hučení motoru se
ozývá něco takového. Inu je nová doba. Raději od těchto novot odejdeme. Když nějaké
novoty, tak jedině s Petrem Novotným.
Chci jít ven se psem. Jitka se začala chystat, že půjde s námi. Chlupáč si sedl
do pokojových dveří. Já byl v tom pokoji. Pes byl zády ke mně. Zajisté nechtěl, abych
šel s nimi. Zřejmě si říkal, že jsem ho ráno s paničkou vyhnal, tak že s ní půjde znovu
sám. Neprosadil si svou. Šli jsme všichni. Ovšem při návratu jsem milého Césara zavřel
venku v domnění, že je už uvnitř. Jitka mi po chvilce oznámila, že zde chlupáč není.
Hned jsem mu otevřel. Protlačil se kolem mě, a něco zavrčel. Vběhl do kuchyně. Tam se
otočil, a zpět do chodby, kde se ještě přezouvám. Stoupl si hlavou proti mně a stál tam,
jako šerif. Opět zavrčel něco v podobě: "Tak ty jsi mě tam nechal, jo! To si hodně dovoluješ."
Otočil se zády přede mne a nechtěl mě pustit dovnitř. Prostě mi dal najevo, že mu to
bylo proti srsti. Že mu to nešlo vůbec pod vousy. Hnedle mi to uličník oplatil. Pak uznal,
že to jako výstraha stačilo, a šel si lehnout do kuchyně. Tam ten studený čumák ulehnul
a vůbec, když jsem šel kolem něho, se neuhnul. Byl jsem mu šumák.
Nejen muži, ale i psi mají své dny. Přesto je jejich láska největší. Kam se na
ni hrabe ta lidská. Nevěříte? Tak schválně. Když zavřete do kufru od automobilu psa a
manželku, a po půl hodince zastavíte a kufr otevřete, kdo vás opět rád uvidí a přivítá?
Odpověď uhodnul zajisté každý. Abyste to napravil, tak koupíte ženě kytku a
psovi buřta. Jenže, když to předáte opačně, tak vás pokoušou oba.
Rozvedená paní odepíše na inzerát seznámení. Samozřejmě na schůzku, kterou
si sjednala na výhodném místě, odkud je na čekajícího muže ze všech stran vidět. Za
nervózním nápadníkem hned nepřijde. Napřed si toho šamstra musí obhlédnout. Poprvé
z větší dálky, a pak projde kolem čekajícího a nervózního muže. Když naše paní,
budeme ji říkat Irenka, prochází podruhé kolem šamstra, on ji osloví:
"Nezlobte se, nejste náhodou zde na inzerát?" co nejsrdečněji ze sebe vysouká
holohlavý chlap.
Irenka mu odpoví, že nikoliv. Plešatec již drsněji pronese, aby tam neprocházela.
Ozve se jen ženské: "tsssss". Irenka zakroutí hlavou a odkráčí z nevydařeného setkání.
Muži, kteří neměli nic na hlavě ji totiž neskutečně odpuzovali.
Jindy zase navrhla schůzku přímo na tramvajovém ostrůvku. Už když jela na
místo určené ke schůzce, vytypovávala si potencionální nápadníky. Přijela na místo o
deset minut dříve. Pak si prohlédla všechny muže, co stáli na ostrůvku. Mohla by se
vsadit, že ten, který držel nějaké noviny, bude on. Schválně poodešla a zavolala mu
na mobil. Dívala se jestli muž s novinami bude reagovat. Nemýlila se. Ihned sahal do
kapsy a vyndal mobil. V tom Irenka ukončila volání a vypnula si telefon. Nenápadně se
přesunula k tomu nápadníkovi. Musí uznat, že nevypadá špatně. Je docela pohledný a
sympatický. Bohužel jen do té doby, než se začal nahlas projevovat.
"No prosím, ta kráva mě prozvoní a vypne si mobil," mluví nápadník na svůj
mobilní telefon.
Je pět minut po domluveném čase.
"Kde ta kráva je?" hlasitě hovoří nápadník mezi ostatními lidmi na ostrůvku.
Po dalších pěti minutách zkouší volat paní Irence. Jen se dozví, že není dostupná, ať
zkusí zavolat později.
"To určitě. Na tu krávu nebudu čekat," opět hlasitě komentuje tento nápadník
a nastoupí do přijíždějící tramvaje.
Irenka si zhluboka oddechne. V duchu si pomyslí: "Konečně ten vůl už odjel." Je ráda,
že se o tom pěkném chlapci dozvěděla, co potřebovala, a že mu nesedla na lep. Do
třetice ji rande vyšlo. Aspoň si to namlouvala. Docela pohledný, i když zakřiknutý, muž
ji ničím nepřekvapil, a tak s ním zašla na kafe. Tento chlapík se ji díval nepřetržitě jen na
prsa. Skoro nemluvil. Bylo teplo a tričko Irenky se trochu propotilo. Když se rozhodla,
že zaplatí, tak ji přemluvil ještě aspoň na půl hodinky. Že si přece skoro nic neřekli. S
tím souhlasila. Muž si objednal pivo, pak druhé, třetí. Nic neříkal, jen stále zíral Irence
na prsa, která se zvedala a zase klesala s nádechem nebo výdechem mladé ženy. Její
trpělivost došla. Zavolala si vrchního, že zaplatí. Tenhle její společník protestoval, a že
ať číšník přinese další pivo a slečně vodku, aby se uklidnila. Ta to samozřejmě odmítla.
Vrchní odešel, aby se dohodli.
Po chvíli přinesli objednané pivo. Irena číšníkovi naznačila, že chce platit. Ten
se jí zeptal, jestli dohromady. Než stačila dívka něco říci, odpověděl její nápadník.
"Samozřejmě, že zaplatí madam dohromady."
Číšník odešel a dvojice zůstala sama. Muž zakašlal a drcnul do piva, které se vylilo na
Irenku. Ta vyskočila ze židle. Její bradavky se rýsovaly výhrůžně přes její mokré tričko.
Zavřela oči a sevřela prsty v pěst.
"Ty debile!" zakřičela a poprvé mu tykala.
Vrchní Irenku zkasíroval. Žena odcházela mokrá a znechucená. Ještě někdy se potkat s
někým na inzerát! Její nápadník dopil zbytek rozlitého piva, který ještě zachránil. Pak
si brknul a pronesl: "Je mi to šumák."
Jeden jemu podobný kupoval vždy své manželce k narozeninám flašku tvrdého
pití. Na otázku, jestli jeho žena pije, vždy jen odpověděl, že nikoliv. Následovala další
logická otázka, tak proč jí to kupuje, a na tu byla odpověď velice jednoduchá. Protože
tvrdé pití přece pije on sám. Nevím, jak by se tvářil, kdyby dostal k jeho narozeninám
od své drahé polovičky třeba lak na nehty, rtěnku, náušnice nebo krajkovou podprsenku.
Co vše se může přihodit ve vaně, ale také co se ve vaně nepřihodilo.
Sličná Žofie, která vlastnila poprsí trojky, se velice ráda koupala se svým
mužem. Vždy ho s oblibou lechtala a obdivovala se jeho mužské chloubě. V koupelně
docela slušně vyváděli, proto si tam pouštěli magnetofon. Horký radiátor a teplá voda
jejich radovánky vždy zdvojnásobila. Jenže jednou radiátor jaksi vůbec nehřál. Voda
nebyla horká, nýbrž vlažná. Po pěti minutách koupele divochovi začala být zima.
Zřejmě i Žofce, které bradavky trčely pevně vzhůru. Místo aby to chlapíka vzrušovalo,
tak voda zapříčinila podivný úkaz. Žofie rozhrnula pěnu, aby se pokochala nadměrným
přirozením svého přítele. Z magnetofonu se ozývala Hanička Zagorová se svou
písničkou, kde zpívá: "Proč nejsi větší..."
V tom okamžiku Žofka hledí na něco maličkého, sotva viditelného.
Začne se smát, až ji prsa neuvěřitelně naskakují i s husí kůží.
Když se konečně vychechtá, ptá se potměšile: "Co to máš? Z tebe se stává ženská!
Hihihi."
"Zato z tebe husa," vztekle odpoví její milenec. Ona vstane z vany a počne se
utírat. Muži začnou modrat rty zimou. Dívka se obléká.
"Aby tě husa kopla!" pronese naštvaný muž.
"Tak si dej pozor, aby nekopla i tebe a zapiš si to do deníčku," vyhrkne ze
sebe Žofka a bouchne dveřmi. Už neslyšela, jak její milenec říká: "To by jsi mi musela
napřed půjčit ten svůj husí brk."
Tato koupel byla jejich poslední. Ponaučení všem chlapům z toho plyne, aby
se nekoupali ve studené vodě a v chladnu. Jinak se může stát, že se promění v ženu a to
jejich protějšek zaručeně nepotěší. Leda rozesměje. A neříkejte mi, že je vám to šumák..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama