Hospodská romance

16. dubna 2016 v 14:40 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih

Hospodská romance
Není to romance za korunu, nýbrž za osmnáct. Člověk občas do hospody musí zavítat, i když tam moc často nechodí. Někdy si jdete sednout se známým, na kus řeči. To je celkem v pořádku. Nechápu lidi, co tam vysedávají každý den a tráví tam celé své volno. Tento příběh je psán, aby se rýmoval. I když je vymyšlený, může přispět k zamyšlení.


Inu, někdo má rád vdolky, jiný holky a druhý zase pivo. Za pivo prý by ženu dal, někdo i dvě.
Každý dělá, co umí, ale nakonec stejně všichni jen čumí. Proto je to jedno. Pít se má s mírou. Tak kamaráda Mirka mít a můžete stále pít a pít. Propil se životem, bylo mu odpuštěno jako všem.
"Tak na zdraví, ať ledviny se spraví! Pijme zhluboka, kdo ví, co bude do roka a do dna."
Ať je teplo nebo zima, v restauračním zařízení je vždycky prima.
"Ta naše hospoda od vrchu odspoda, to je pěkné zařízení.
Polévka hřeje se, hostinský směje se, že mu pivo pěkně pění."
Do hospůdky zase chvátá než přijde devátá, jeho: "Osudová."
Jen tři piva si dát a ke své ženě pospíchat. Přijde ke stolu, kde je kamarádů dosti. Každý ho hned hostí.
Místní štamgasti pějí: "Napij se bratříčku, napij se zhluboka.
Kdo ví, jestli se sejdeme do dne a do roka."
Když třetí pivo k puse zvedne, náhle zbledne. Venku vidí, jak jeho žena k hospodě pospíchá.
"Na záchodku schovám se a rád," pronáší chlapík slova jízlivá.
Dveře se rozletí.
Žena křičí vzápětí: "Kde je ten mizera!?"
"On zmizel hnedle zvečera," hospodský se na ni podívá, že o ničem neví, předstírá.
Ke stolu, kde její manžel seděl, než na záchod schovat se běžel, žena náhle přiskočí. Na lístek pohlédne.
Hned útočí: "Ta mizera jedna, tři piva, pět rumů a netrefí domů. Vyřiďte mu, pane vrchní, že ho čekám za pět minut doma, jinak bude hrozná pohroma."
Vrchní se na ni užasle podívá. Ta ženská je ale ošklivá.
V hlavě se mu prohnilá myšlenka tak nekalá zrodila.
Zelenou si ta baba objednala. Jednu, druhou i tu šestou. Poznámek nedbala a domů šla ožralá. Přitom humorně šmatlala. Pak mohl přijít její trotl, co na záchodku si trochu schrupl.
"Už je pryč, ta babice? Dejte mi vína sklenice," ospalým hlasem pronese.
Dal si ještě pivo, tři slivovice.
"Se ti ani nedivím, že chodíš sem a jsi jako stín," to poznamená jeden chlap, co do stolu si bouchne rád.
Ubožák ještě chvíli poseděl a záhy domů nervózně odešel. Tam se snaží odmykat a v dálce hraje harmonikář. Dveře mu však nechtějí stát. Uhnou vlevo, potom vpravo a tolikrát. Konečně odmyká.
Jeho ženská se křikem zajíká: "Je ti to potřeba snad? Ty můžeš k sviním jíti spát!" znova ječí jen.
Bouchne mu dveřmi před nosem. Tu noc pod širákem spal a na svůj život hořekoval.
Za týden už běží zas do hospůdky jako ras. Jen tři pivka chce si dát a doma svojí ženu objímat. Do lokálu vstoupí rázně.
Náhle si říká: "I ty blázne."
Váhá, jestli má? Jeho žízeň mu však pomáhá. Proto vstupuje do hospůdky velmi rád. Ke stolu usedá.
Vrchní se ho ptá: "Co chceš si dát?"
"Neváhej a toč!" zavolá náš žíznivý host.
Pivíčko se již nese a pěna se jen třese. Leč, kdopak ho přináší? Pohledná servírka a úsměv ji nestačí. Tu se kolem něj točí a chlapík na ní nechá svoje oči. Ta by vzrušila i sněhuláka, natož tohoto hejhuláka. Jen na něho zamrká.
Do ucha mu zabrouká: "Co takhle hošku požertovat spolu trošku?"
Do světnice si ho odvádí, tam ho svádí. Je hezká sice, ale je to poběhlice. Chlap mizera se ji poddá za šera.
Žena jeho v ta místa chvátá, jelikož už odbila devátá. Manžel v tuto dobu denní vždy u domu zazvoní, dnes tu ještě není. Do hospůdky kráčí, přitom se pořádně mračí. Dveřmi bouchne. Celá hospoda houkne. Totálně ztuhne jak cement. U stolu její chlapík není, ale zapomněl tam svrchník.
"Asi bude veselo," zašeptá výčepní.
"To si piš, ty prďolo!" ozval se ženský hlas ničemný.
Na ta slova to bere úprkem rázná ženská do podkroví. Tam se všechno doví. Přistihla je v objetí.
Manžel vykřikl: "Choť!"
Ze schodů jeho ženská letí vzápětí.
Co se potom stalo všichni se ptáte?
Přijďte tedy do hospůdky po deváté. Snad nebude to vaše: "Osudová."
Nemusíte se před Vaší ženou schovat.
Už devátá bije a pivíčko se čepuje. "Pojďte si ho dát i se mnou neuvěřitelné příběhy povídat.
"Že to pivo nevypiju, že to pivo vypiju.
Že ten džbánek o ten trámek, že ho také rozbiju.
Pivo sem, pivo tam, vrchní obsluhujte,
však já vám zaplatím, nic se nestarejte."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama