Dobročinná mise a narozeniny

3. dubna 2016 v 9:03 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih

Listí se barví, pozvolna opadává. To podzim o sobě vědět dává.
Zajdeme si do sklípku, kde je prima. Není tam vůbec zima. Dřevo v krbu tiše praská a na stole vína flaška.
Do sklípku dojde malá společnost slavící narozeniny. Jsou veselí. Jedna žena s dvěma džentlmeny. Ve třech stáhnou dva litříky.


To už madam měla dvě štamprdle a společně šampus. Ten by byli bývali nevypili, ale sklípek změnil otvírací dobu. Tedy pan vedoucí a zatím o tom vědělo jen pár lidiček.
Dřevo v krbu praská a taky praskla sklenička. Stalo se to v okamžiku, kdy si nevidomý Jirka počal tykat se servírkou Ludmilou. Podával ji ruku a zavadil zřejmě o horní kraj. Bylo hotovo. Naštěstí sklenička je již prázdná. A sakra, nebyla. No nic, střepy přináší štěstí.
Ludmila jim ještě prozradí, že budou mít brzo novou posilu. Ten mládenec co pěkně hraje a zpívá, zde bude obsluhovat. Oslavenci pomalu dopíjejí.
Žena prohlásí, že už musí domů. Vždyť na ni čekají její dvě děti a hodný manžel.
Oba pánové se nabídnou, že ji doprovodí. Vždyť jsem psal, že jsou džentlmeni. Tak dobročinná mise mohla začít. Jen tak tak zvládají šestnáct schůdků ven. Na ulici mají z toho radost, jak jsou šikovní.
Naše podivná trojka a pes jdou vratkým krokem večerním městem k domovu kolegyně.
U domu zazvoní.
Ozve se: "Kdo je?"
"To jsem já," vysouká ze sebe unavená madam.
"Kdo já?" zazní u dveřního mikrofonu.
"No já, neblbni a pust mě domů," dodá stále víc a více unavená ženština.
Zarachotí bzučák. Kolegyně jim zmizí za dveřmi. Rychle raději odchází.
Zatím nahoře v bytě je manželovi při pohledu na svou drahou polovičku vše jasné.
"Kdo tě dovedl?" Zeptá se ji chladně.
"Jirka a César," odpoví žena po pravdě.
"Cože? Ten nevidomý?" Udiveně vykřikne manžel.
"Šel s námi i oslavenec," vysvětlí tu zvláštní odtahovou službu.
"A vedli jsme se navzájem," triumfuje podnapilá.
Jak by to mohlo pokračovat, budeme-li mít moc velkou fantazii.
Oslavenec se ještě jednou ohlédne.
"Rychle utíkej a kličkuj!" vyhrkne na nevidomého Juru s Césarem.
"Co se děje," otáže se zadýchaně prchající muž se psem.
"Zdrhej! Pak ti to povím," zakřičí Ladislav.
Každý nevidomý jen těžko udrží přímý směr, takže krásně kličkuje i s chlupáčem. Za nedlouho doběhnou do bezpečí.
"Už je to dobrý," řekne oslavenec.
"Proč jsme jako zdrhali?" Vyzvídá Jirka.
"Tomu nebudeš ani věřit, ale v polootevřeném okně v sedmém patře se objevila dvojka hlaveň," odfoukne si zhluboka Ladislav.
Střelba nezazněla a ani nemohla. Hlaveň dvojky totiž patřila dokonalé napodobenině zbraně. Tu vlastnil synek znavené ženy. Určitě se výborně bavil i s tatínkem.
Zatím ve sklípku dřevo vesele si praská a pan vedoucí v tričku hostům zapaluje svíčku.
"Koukám, že jste si milostivá pořídila sádru," mluví soucitně k mladé paní.
Ta se na něho podívá a praví: "No jo, to je módní doplněk."
"Jako módní doplněk si představuji kabelku z krokodýlí kůže," odpoví pohotově znalec módních doplňků a počne nabízet značky svých výborných vín.
Chci připomenout, že jeho malý syn ty značky vín umí vyjmenovat stejně dobře, jako on sám. Ovšem tím dětským hláskem se to lépe poslouchá.
Na druhý den jde Jirka s Césarem z venčení. Zdraví ho voláním barmanka Ludmila.
"Jedu do Rakouska," šveholí zvesela.
"Co budeš emigrovat?" Otáže se muž se psem.
"Jedu na pochod čertů," nadšeně praví Lidka.
"Tak ať tě neseberou," vyhrkne ze sebe Jura.
"No právě, když nedojedu, tak jsem v pekle. Místo mě bude sloužit Honzík, ten zpěvák," směje se Ludmila.
Otvírá dveře do vozu. Dává dovnitř nějaké věci.
"Ta omladina včera řádila až do půlnoci. Musela jsem ještě ráno uklízet," dovypráví co má žena na srdci.
Nasedne a s pokřikem odjíždí: "Ahoj!"
Zda ji čerti seberou, nebo ne, poznáme později.
Zatím večer jdou dva nevidomý s Césarem na malé pivko.
"Césare, nepij tu vodu z květináče," řekne Jura.
Opatrně sejdou šestnáct schodů. Posadí se na své místo.
Muž se psem je tu skoro jako doma. Dokonce si tyká s celým personálem.
"Honzíku, co tam máte za květináč s vodou nahoře?" otáže se majitel chlupáče.
"Proč?" Zeptá se opatrně Honzík.
"César se tam napil," vysvětlí Jura.
"Ježíš, tam je zabijačková polévka," vykřikne Honzík a běží omrknout stav škody.
Další člověk, který si plete Césara s Ježíšem.
Po chvíli barman dojde.
"Je to dobrý, jen upil to mastné svrchu," říká s velkou úlevou Honza.
Majitel psa si odfrkne. V duchu si pomyslí, aby jeho mlsnému psovi z toho něco nebylo.
"Pro koho to má být?" Vyzvídá Jura.
"Pro vedoucího," pronese popravdě obsluhující.
Pak dodá: "Říkat mu to nemusíme."
Takže měl César taky malé pivko v podobě zabijačkové polévky. Tímto se omlouváme panu vedoucímu.
"Michale promiň a odpusť i ten chloupek jediný, za který nemohl kuchař. Ani myší kožíšek. Byl to kožich mého čtyřnohého kamaráda, znáš ho dobře."
Ostatně tyhle řádky budeš číst nejdřív až za rok. To bude již vše promlčeno.. Podíváme se ještě do jedné hospůdky, protože se tam slaví padesátka. U toho nesmíte chybět.
Jeden z pozvaných před tímto dnem nabádá jubilanta, aby si vzal nůši na dárky. V onen slavný den se schází na obvyklém místě. Jdou na tah. Dvě ženy a pět mužů v čele s čerstvým padesátníkem. V hospůdce usednou k zamluvenému stolu. Žuch. Nastává chvíle k přání a předávání darů. Většina předmětů, jenž dostává jsou lahvového provedení. Nalézá se zde mimo jiné i lebka s nějakou tekutinou. Jen doufejme, že to není mozek. Necháme kolovat.
"Jejda a ty jsi který," otáže se nevidomý Jura.
"To je podložka na prst. Toho už používal Vlasta Burian," přidá Toník.
Ladislav se morduje s rozvázáním dalšího dárku.
"Tohle jsou nejméně lodní uzle," brble při sukování tajemných uzlíků. Povedlo se. Překvapení je korek do láhve a nad ním se tyčí keramický kohout. Jen místo hlavy kohouta je tam lidská hlava. Má hřebínek a pod bradou vole.
"To si můžeš dát na seznamku, místo fotografie na profil," radí čerstvému padesátníkovi jeden z jeho kamarádů.
Z dortu na něho nevyskakuje striptérka, jen číslovka padesát. Taky zde je láhev navlečená v triku s nápisem: Vyndej korek a dej si vzorek.
César podává svou packou toaletní papír, který popsal vtípky svou levou zadní. Jen aby se z nich nepo…
Ale předpokládá se, že to bude číst právě na toaletě. Takže by nemělo dojít k nejhoršímu.
Jeden vtípek za všechny:
Je vaše kočička málo heboučká?
Kupte ji Azurit. Ona zhebne.
Inu to jsou psí fórky.
Další dárky se kupí. Ta nůše by přišla vhod. Všichni popíjejí a dobře hodují.
Číšník má v lokále plno hostů. Je na vše sám.
Společnost se baví s humorem o droze marihuaně. Jak ji kdosi pěstoval i jak mu vyrostla. Vtom uslyší se kutálet půllitr, a jak se rozbije pádem z podnosu o zem.
Jeden z oslavenců po chvíli pronese: "Ten je asi též sjetý."
Řekne to v okamžiku, kdy obsluhující prochází kolem jejich stolu. Zábava jde dál. Zrovna ten samý muž mluví o filmu Mrazík, kde dědeček Hříbeček hrál na honěnou s Ivánkem. A posmívá se Ivánkovi, že ho nechytil: "Nechytil, nechytil, nechytil."
Tato slova zní v okamžiku, kdy opět prochází číšník. Naštěstí je rozumný, nebo dělá, že neslyší a nevšímá si toho.
Oslavenci mají z toho čurinu, že zde asi brzo někdo dostane. Jestli těch narážek nenechá.
V nejlepším se má přestat a navíc, když jsou už vánoce za dveřmi.
"Za dveřmi nikdo není," pronese zvědavé dítě, které se šlo podívat.
Jen abych nezapomněl. Servírku Ludmilu si čerti neodnesli. Zato ji prý všichni čerti berou, když je v práci ve sklípku.
"A nebudu tady. Dám výpověď. Umývám země jenom já. Zůstanu jen ve školství," volá zvýšeným hlasem při uklízení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama