Být ve správném čase na správném místě

4. dubna 2016 v 14:24 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih

Být ve správném čase
na správném místě
Na začátek musím říci, že píši přímo svou psí tlapkou.
Náš příběh právě začíná. Moji lidé si koupili lístky do divadla na Prodanou nevěstu.
Vstupenky si chtěla uschovat přítelkyně Jitka. Proto jsme jí je
nechali. Nutno podotknout, že ona občas zapomíná, kam co dá. Má
něco ze skla. Ano, už jsem si vzpomněl - sklerózu.


Den s představením Prodané nevěsty se pomalu, ale přesto rychle
blížil. Prodanou dávají v úterý. V sobotu jdeme kupovat páníčkovi
oblek. Jelikož ten jeho dosavadní pamatuje již devatenáct jar a je mu
dost těsný. Vypadá v něm, jako ve svěrací kazajce. Takže v sobotu
zkouší volat do brněnského Tesca u hlavního nádraží. Do sekce oděvů
se bohužel nejde dovolat. Takže se tam rozjíždíme.
Což o mne nejde, podívám se aspoň na krásné kočky. Ovšem vím,
jak muži neradi něco shánějí.
Napřed cesta šalinou. Pak do podchodu. Zvaný též Myšina. To
nechápu proč? Vždyť zde žádné myši nejsou. Jen zde mají hračky, na
které si vždy dojdu juknout.
Pak jezdící schody a již nákupní středisko. Jitka sežene pomoc při hledání obleku. Tak tenhle se líbí páníčku i mně. Jdeme do kabinek, aby si ho Jirka zkusil. My s paničkou zůstáváme před kabinkou.
Víme přece co se sluší a patří. Sako mu bylo skvěle. Bohužel kalhoty
sice obleče, ale jen tak tak. Větší číslo nemají. S nákupem jsme tedy
neuspěli. Ani ty prodavačky nebyli žádné manekýnky. Zato byly
velice neochotné.
V neděli jsme se rozjeli do Globusu. Tam se mi náramně líbilo.
Hned kolem mne plno krásných a mladých prodavaček. Tak jsem si
lehnul a oni mě hladili a já si liboval. Páníček zde sehnal celý oblek
i s košilí a kravatou. No a já se mazlil s ochotnými a hezkými slečnami.
Takže to bychom měli.
Už psaní zase předám, ať se človíčkové pochlubí, co spolu vymňoukli.
V úterý večeří Césarek brzo. Dostane granule i masovou konzervu.
Ať se poměje, když měl před pár dny narozeniny. Jitka je nejistá,
kam dala lístky do divadla. Moudře jí radím, že si má koupit sešit na
zapisování, když si nic nepamatuje.
"Já mám dva." Vtipně dodám.
To ji připomnělo, že si to napsala.
"Mám je." Radostně zavýská jako Mařenka v opeře.
Césarek se rozdovádí s plyšovým fotbalistou. Pronáším ke své
milované otázku.
"Víš, jaký je rozdíl mezi prodanou nevěstou a posranou?" Zdůrazním
hlasitěji.
Jituška jen kroutí hlavou. Tedy ne tou mojí, ale že neví.
"Tak prodaná je od Smetany a posraná je ze smetany." Dodám na
vysvětlenou. Césarek frkne, jako na souhlas.
Jitka se zasměje a jde se oblékat. Taky zjistí, že je její sáčko malé.
Musí vynaložit dost úsilí, aby našla vhodnou sukni i svršek.
"Začíná to o půl osmé, že?" Ptám se přítelkyně.
"Jo, jo," sebejistě odpovídá.
Jedeme ale dříve, abych mohl v klidu vyvenčit svého pomocníčka.
Ha, ha. Myslím Césarka, že ano.
Vstupujeme do Mahenova divadla a zvoní již po třetí a máme devatenáct
hodin. Rychle do šatny a jedna moc ochotná paní nás vede do lóže.
"Ježíši, tam někdo je." Překvapeně vyhrkne paní uvaděčka.
Omlouvá se studentce a taktně ji vyzve, aby šla s ní. Mladá slečna, má výraz čerstvě vyorané myši. Nechápavě opouští svou lóži. Paní
uvaděčka nás usadí a my si oddechneme.
Divadlo již začalo. Césarek je zvědavý a jde blíže k zábradlí, aby
lépe viděl. Co slyším, nepřipomíná vůbec Prodanou nevěstu.
Asi něco před začátkem. Jitce se to zdá podezřelé a zašeptala mi
do ucha, že to vypadá na Jánošíka.
Zašvitořím polohlasně: "Try dny ma naháňali, aj tak ma nedostali."
A je zde znovu paní uvaděčka.
Vyptá si od nás lístky, aby se to prý nemohlo opakovat, že prodají
lístky dvakrát do jedné lóže.
Po chvilce: "Vy to máte do jiného divadla."
A je to tady, pomyslím si. Už nás dostali.
Takže se omlouváme a paní uvaděčka nás doprovodí k šatně.
Tímto se mými ústy omlouvám i studentce. Ale stává se nám to jen
jednou za deset let.
"Už na vás v Janáčkově divadle čekají, tak si pospěšte." Dodává
paní uvaděčka.
Šatnářka si hladí Césarka a praví: "Zůstaň s námi. Nebo se ti to
tady nelíbilo?"
Césarek samozřejmě pospíchá do správného divadla. Asi si pomyslel,
že nám to špatně prodali na tu Prodanou nevěstu. V Janáčkově
divadle na nás opravdu u šatny čeká další příjemná paní uvaděčka.
Ta nás dovede již do prázdné a správné lóže.
"Už Prodanou nevěstu poznávám," řeknu, když slyším známou
hudbu.
Césarek si pohodlně ulehl a hlavičku si položil na přední nožky
a poslouchal.
Nevím, zda je to výkon stihnout za tak krátkou dobu návštěvu
dvou divadel a nebo si máme lépe kontrolovat, kam a kdy jdeme.
Nejspíše to druhé.
Prodaná se nám moc líbila. Zvláště koktavý Vašek. Aplaus nebral
konce a účinkující museli mockrát děkovat. Mařenka s Jeníkem
dokonce vyběhli schodiště mezi diváky. Na další děkovačku už se
nevrátili. Asi ji šel zase někam prodat za tři sta zlatých. Nebo odjeli
na Bermudy, které Mařenka měla na sobě v podobě oblečení než si
na sebe dala kroj.
Není totiž nad to být vždy ve správnou dobu na správném místě.
Tramvají jsme docestovali domů, kde jsme se tomu všemu mohli
konečně zasmát.
A jak máme staré přísloví: "Únor bílý, pole sílí" bych klidně změnil
na: "Únor bílý, z nás divadelní uvaděčky šílí".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama