To si nevymyslíš - posezení po křtu knížky

22. března 2016 v 9:53 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih
To si nevymyslíš
Tak tohle si opravdu člověk nevymyslí.
Zavítejme do tepla jedné hospůdky, kde je veselé osazenstvo.
Tady se totiž zaručeně ohřejeme, jelikož je zde zvláštní skupinka lidí. Nejsou ze zvláštní
školy, to určitě ne, ale mluví dost podivně. Kdo by přišel později, ten by si mohl myslet,
že je nejméně aspoň jeden pořádně přihřátý. Ó božíčku, jak ten pěkně hovořil.


Tak se s námi posaďte a uvidíte, že opravdu nekecám. Jen někdy, ale pouze na
stůl.
Ještě mohu na tuhle skupinku prozradit, že se přemístila z knihovny Jiřího
Mahena, kde proběhl křest knížky jednoho z jejich kamarádů.
Když jsem Láďovi říkal, že budu mít na křtu oblek, a že za stolem budou
semnou sedět kmotři, zavtipkoval si:
"Ty brďo, hotová mafie, a to tam mám točit, jo?"
V hospůdce v zadním lokále je živo a teplo. Muži se baví o hrách Járy Cimrmana
a citují doslova různé monology z her. Nevidomý Petr přidá několik historek, jak
obsluhoval v kavárně potmě. Na jednu tu kavárnu přišel herec Ladislav Smoljak. Petr
ho zavedl ke třem dívkám a posadil ho. Potom přinesl všem objednanou kávu a pronesl:
"On tu byl. Tady všude seděl. Jak sedíš, ty, ty a ty!" Ruce jim přisunul
k hrnečkům. Herec Smoljak se nadechnul a pronesl: "Já jsem Přemysl Hájek, vechtr
ve výslužbě."
Do tmy se ozvalo: "Ty vole, to je jako Smoljak." Zvolali tři dívenky skoro současně.
Pan Smoljak s úsměvem pronesl: "To není jako Smoljak, to je Smoljak!"
Naše hospůdka se rozezněla smíchem, a pak už vždy stačilo, aby odněkud
zazněl úryvek z nějaké hry, a ihned se připojovali další a další lidi. Atmosféra báječná, jen až to končilo, přišla za mnou ředitelka Světlušky paní Martina Kaderková a ptala
se mě:
"Můžeš mě vysvětlit, proč všichni lidé, co odchází, venku křičí: Domů, do
Podolí, do Prahy, do lékárny?"
Petr ji ještě musel doplnit, že volali i slova: "do prdele, to je mi truchlivo!"
Paní ředitelka totiž, na rozdíl od naší společnosti, neznala Cimrmany.
Dál jsme citovali různé repliky, a okamžitě někdo z nás navázal patřičným
doslovem.
Vrchní zaslechl v zadním lokálu slovo "rozpíčky". Přiběhl ke společnosti,
která se docela dobře bavila:
"Panstvo lituji, ale rozpíčky nemáme. Zato mohu nabídnout domácí
bramboráčky." Omluvně pronesl obsluhující muž.
Jeden z hostů si tedy nabízené menu skutečně objedná. Za chvilku má talíř
před sebou. Na stole je zapálená svíčka. Snad proto, kdyby jídlo nebylo dostatečně
teplé, že by si je přihřál.
"Jo, budu mít přihřáté bramboráčky," pronese Láďa.
A už to začíná, co jsem vám povídal!
Posledně jmenovaný se přizná, že na křtu knížky "César tropí hlouposti"
přejmenoval moderátora Borka Kapitančika na Broka. Jelikož moderátor do zvukové
podoby ztvárnil na CD knížku, a mluvil i za vodícího psa Césara. Naštěstí to neřekl
přímo Borkovi, ale jen v úzkém kroužku přátel.
Láďa dodá: "Když máš kamarády, tak nepotřebuješ nepřátele."
Borek se totiž pasoval na tchýni. Vysvětlil to takto:
"Posledně při načítání knížky na CD "Když človíček blázní" jsem se stal matkou,
protože jsem knížku naučil mluvit, tím, že jsem ji načetl na CD, a vdechnul jí tím řeč.
No a dnes, řekněte sami, když jsem naučil hrdinu štěkat a mluvit, tak to musím být
tchýní."
A závěrem mně poděkoval za to, že je kvůli mně již stejně zběhlý na křtech,
jako jsou například Agáta nebo Sámer. Následoval smích a potlesk.
Tolik na vysvětlenou, a co se nám mezitím přihodilo? Kameraman Láďa se
pouští do teplé večeře. Je kameraman samouk, to jen pro objasnění. Dříve než začne
jíst, tak kmotra Iva počne kýchat. Jednou, dvakrát a do třetice všeho dobrého. Je hodně
nachlazená.
Láďa pronese: "Ještě nemám napadenou večeři, proto prskáš, viď?"
To si vzpomněl Petr na svoji malou dcerku Andulku, že občas přijde a pronese jedno
slovíčko: "Číč." Dlouho nevěděli, co to slovo znamená. Až jednou se opět ptali, a ona
udělala: "Hé číč!" Šťastní rodiče konečně pochopili, že předvádí kýchání.
Z dálky dolehne syčivý zvuk. Pronesu, že to bude asi to naše pivko.
"Ne, to bude pleso," pronese někdo a ihned se opraví: "Pardon preso".
Vrchní po chvilce doběhne, staví před nás orosené a před dámy čaj, a i to
Štrbské pleso, jak si ráčil povšimnout a vtipně zareagoval.
Pozvedneme půllitry a proneseme: "Na zdraví!"
Jenže nikoliv všichni. Ozvalo se zde taktéž místo slova "na zdraví", slovo "na nádraží!"
Než dopijeme, ještě se vrátím naposledy na křest knížky "César tropí hlouposti". Zapomněl jsem vám říci, že ten můj psí kluk měl na křtu čtyři vodicí psí
dámy. Fenku křížence Belu a vlčáka Gábinku. Došla i fenka královského pudla Clairé a
fenka černého labradora Sally. Pacholek jeden se ani nepochlubil, že je tam pozval. Ale
byl hlavním hrdinou, tak proč ne.
Z rozjímání mě vytrhne slastný vzdech. To do nás zrovna zahučelo pivko.
Petr, co má vodícího psa Belu, se rozvypráví:
"Chodívá ke mně na masáže jedna moc malá paní. Nebude mít ani sto padesát centimetrů.
Zato její manžel je hodně vysoký. Jednou takhle přišli oba, a ona hned spustila: "Jen
řekněte mému muži, jak mě říkáte."
"No, jak, přece: Hagrid. Jméno obra je pro Vás, jak ušitý," odpovídá klidně
masér. Ona je pořád vzteklá a neustále brble. Ozve se bas baryton jejího muže:
"Já ji někdy vezmu a posadím na ledničku. Naše lednička je vysoká sto
osmdesát centimetrů, takže moje žena na ní sedí a nemůže dolů. Jen se vzteká, kope
nožičkama a nakonec mě musí poprosit, abych ji sundal. A to mě těší."
Hnedle jsem si vzpomněl na jednoho kamaráda, který též byl malého vzrůstu.
Kolik měřil opravdu nevím, ale kvůli tomu ho nevzali ani na vojnu. Sice trvalo, než
jsem si vzpomněl na jeho jméno, a vyslal své mozkové průzkumníky, aby mě ho někde
vydolovali a oni chodili se jmény jako: Petr, Pavel, nebo Milan? Na to se ozval Inža, že
Milan je on. Naštěstí průzkumníčci našli to pravé šufle, kde bylo jméno pěkně uloženo.
"Zdeněk!" vykřiknu vítězoslavně.
Dorazilo k nám druhé pivko. Trochu se napiji a pokračuji:
"Tak ten Zdeněk byl jednou pořádně opilý. Motal se po náměstí Svobody a
kolem morového sloupu, a ne a ne trefit směr k domovu. Vrávoral okolo, jenže se mu
hrozně chtělo čůrat. Bylo skoro k půlnoci, tak to začal dělat u toho morového sloupu.
Náhle, kde se vzali, tu se vzali, dva policajti. A hned, aby toho nechal.
Zdeněk se smál a pravil: "Nemohu." Močil dál a dál.
První policista nařizuje: "Občanský průkaz!"
"Nemám." Odpoví Zdeněk.
Druhý policista přikazuje, aby už přestal. Opilec jen kroutí hlavou, že nemůže.
První a vlídnější orgán se zeptal, kde bydlí.
Zdeněk jen dokončil svou činnost a vyhrknul se slovy: "Na Mečové." Skoro
to zamečel. Policisté na sebe mrknou. Popadnou podnapilého a nesou do auta. Oba
příslušníci jsou opravdu urostlí mládenci. Měří nejméně sto osmdesát centimetrů. Takže
Zdeněk je proti nim opravdu malinkatý. Skoro jako školáček. Objeli s ním náměstí a
zajeli do správné ulice. Byl to docela okamžik, přesto se Zdeňkovi podařilo se vzadu
na sedačce pozvracet. Naštěstí ne na sebe, nýbrž na potah sedačky. Pěkně do rožku.
Policisté ho vynesli až do třetího patra a uložili do postele. Pak zabouchli dveře. Když
nasedli do vozidla, ucítili to. Nadávali a větrali automobil, snad celou noc. Inu za
dobrotu na žebrotu."
Láďa ještě dodá, jak jezdil Zdeněk na ždímačce po partiové prodejně, ve které
oba dělali, a s nožičkami nahoře se uculoval, jako měsíček na hnoji. Nejméně hodinku se
takhle bavil a lidé, kteří zde nakupovali, ho nevěřícně pozorovali, jak sedí na ždímačce
se zkříženýma nožkama nahoře, s úsměvem blázna.
Petr začal napodobovat jednu upištěnou ženskou: "Nemohu spát na břiše co mám dělat?" spustí vysokou fistulí.
"Jó, paní já spím na břiše, jen když není moje," zavtipkoval masér Petr.
Ozve se smích a ze předního lokálu se ozve: "Na Turka!"
Výbuch smíchu a udivené řeči, že na Turka jsem ještě také nespal. Pronášíme skoro
jeden po druhém, a že by nás to docela zajímalo.
Na začátku tohoto příběhu jsem sliboval něco o přihřátých bramboráčkách, ale
i o jednom, co nádherně napodoboval přihřátého.
A je to tady.
Petr spustil, že si splnil svůj sen. Když byl mladý, tak byl blázen do vláčků.
Přitakal jsem mu, že to vím, že byl blázen. Jen jsem nevěděl, že do vláčků.
Petr se pochlubil, že řídil chvilku vlak. Kdyby to někomu vyprávěl, tak mu prý neuvěří.
No, věřte mu, že?
On se zasmál a pokračoval, že mají v Pardubicích přihřátého vedoucího. Ten
nechal zakoupit do všech vagónů vůni. Vybral samozřejmě něco hrozného. Ve vlacích
to smrdělo, až hanba. Vagóny první a druhé třídy byly vytopené a prázdné. Všichni lidi
seděli ve třetí třídě, kde se ani netopilo.
Milan podotkne: "To víš, tam se zahřívali navzájem."
Petr vyhrkne, že je nejhorší, když se potkáš v kupé s přihřátým průvodčím. Jemu se to
opravdu stalo.
Průvodčí procházel vagóny. Přišel až k nim. Petr seděl vedle statného muže.
Naproti nim seděly dvě ženy. Jedna byla manželka toho chlapa, co vypadal jak
hromotluk. Průvodčí otevře dveře. Navoněný a div, že není namalovaný, zašvitoří
ženským hláskem: "Za chviličku, božíčku, budou Pardubice. Tak nám to pěkně před
chvilkou zapískalo," otočí kleštičkami na cvikání lístků. "Abych si zašel brzičko zase
na pedikůrku," kouknul na svoje ruce.
Usmál se od ucha k uchu a pokračoval vagónem dále. Ten muž, co seděl vedle
Petra, se k němu naklonil:
"Božíčku, ten byl k sežrání, viď!" hlasem napodobujícím přihřátého.
Po dalším výbuchu smíchu se v hospodě chystáme zaplatit.
Navrhnu, že to platím za všechny. Ihned se ozvalo, že to ne.
"Výborně, tak platíte vy!" rychle zavtipkuji. Ostatní s tím nesouhlasí.
"Tak pán Bůh zaplať!" dodám. S tím ostatní souhlasí, ale proti je pro změnu vrchní.
Proběhne kasací, ale ještě se pokračuje ve vtípkách. Tak aspoň ještě pár:
Petr pronáší přihřátým hlasem:
"Opilec se vyvrávorá z hospody, kde se vyzvrací na Jezevčíka. Kouká na to, a
praví: "Božíčku a tebe jsem sežral kdy?"
V předním lokále, kde spala ta paní na Turka, vykřikne: "To je prdel! Já si
cvrkla do kalhotek."
Když dozní smích opět Petr tím hláskem pokračuje:
Pohádají se dva buzeranti. První to chce nějak smazat, ale druhý je neoblomný.
Tak mu ten první povídá: "Tak mi polib prdel!"
"Ne, ne, žádná smiřovačka nebude!" na to ten druhý.
Jako ukázka to určitě stačilo, a těm jinak orientovaným hoškům se omlouvám.
Vždyť to byly jen vtipy, a ty jsou i na blondýnky, nebo policajty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama