Setkání s blbcem

19. března 2016 v 11:10 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih

Proč noc ráno střídá,
Proč máš všeho půl?
Proč kroky tvé hlídá,
bílá, bílá hůl?
Nejosamělejší z nejosamělejších,
tvé ráno,
tvé slunce bych chtěl znát.
Kousek písničky od Václava Neckáře z elpíčka: Tomu kdo nás má rád.


Hodí se to sem, až se hory zelenají. Nevidomí nechtějí, aby je někdo litoval a rádi by žili, jako ostatní. Tedy v rámci možností. Jenže pomoc zdravých lidí mnohdy potřebují. Ale co nepotřebují, aby z nich někdo dělal blbouny, nebo nesvéprávné.
Po ulici kráčí muž. Aby mohl jít sám, jako ostatní potřebuje mít bílou hůl. Už dvaadvacet let nic nevidí. Je úmorné vedro, proto nechal svého vodícího psa doma. Tam chlupáčovi bude mnohem lépe, než ve výhni města. Pravda, muži se stala chůze pomalejší, nepříjemnější a záludnější. Určitě by se mu šlo mnohem lépe s jeho psím pomocníkem. Mohl by jít rychleji, bezpečněji, snad i příjemněji. Taky by se mu nemohlo přihodit to, co záhy následovalo.
Musíme si uvědomit, že více než osmdesát pět procent informací vnímáme právě zrakem.
Lidé mají též zafixováno, že slepý člověk musí mít na očích černé brýle. Ale proč by musel, když má oči v pořádku až na tu drobnost, že nic nevidí. Tmavé brýle nosí v případě, že jejich oči vypadají škaredě po operacích, nebo u některých je vidět bělmo a též když jsou víčka stále spadlá. Brýle slouží také k ochraně očí před větvemi někde v přírodě i před větrem a prachem. Důležitá je jeho bílá hůl.
Pomalu kráčí známou ulicí, po které šel už snad tisíckrát. Cíl jeho cesty je zvuková knihovna. Jde docela klidnou pěší zónou. Pravda, automobily sem občas vjedou, protože mají povolení. Jedná se o dopravní obsluhu a záchranné složky. Slunko žene své paprsky, až teploměry ukazují čtyřicet ve stínu. Muž si klepe svou holí v rozpětí ramen. Ulicí se nese klapot podpatků, hlasité rozhovory i nenápadné klepání bílé hole, která je prodlouženou rukou našeho muže. Ten si takto prozkoumává terén před sebou. Jak dobře se zdravým lidem chodí, s jakou rozkoší se koukají kolem sebe na ten dav lidiček i na tu kupu výkladních skříní s pěkným zbožím. Nebo muži na krásné dívky.
To vše je našemu člověku skryté. Mladé ženy, zhlíží i vyhodnocuje jeho vodící pes, když je s ním. Proč ne, vždyť on mu nahrazuje jeho oči.
Vedro sálá. Muž se soustředí na svou chůzi.
"Pane co to děláte, vy chytáte ryby?" zeptá se nějaká holčička.
"Ne. Jsem nevidomý a mám bílou hůl, s kterou si prozkoumávám cestu. To abych do ničeho nenarazil," odpoví té neinformované malé slečně.
Je ticho. Muž pochopil, že zřejmě holčička pokývla hlavou.
"Ryby se chytají přece u vody na udici. Víš?" dodá na vysvětlenou.
"Hm," nato holčina, která někam odběhne.
Jak málo je informovanost zdravých lidí o nevidomých občanech. Přitom náš muž pravidelně každý rok přednáší na základních školách zdarma osvětové besedy. Pak se setká s někým, jako byla ta holčička. Špatná informovanost je jednou z příčin, proč se nevidomý někdy potkávají s lidmi, kteří ubližují. Myslí si, že když někdo nevidí, tak musí být někde zavřený a nechodit ven, nepracovat, nebavit se. Jinak přece musí vidět, a když sám jde, tak je to podvodník.
Přitom nevidomý jsou vynikající sportovci, vysokoškoláci, spisovatelé, maséři, skvělí pěvci i hráči na různé hudební nástroje. Mnohdy dokáží více, než jejich zdraví spoluobčané.
Náhle hůl do něčeho narazí. Muž se zastaví a opatrně zkoumá překážku. Je to dřevěná ohrada. Obejde ji zprava. Může opět pokračovat v chůzi. Myslí si, že tam asi něco spravují.
Byla to první, menší letní zahrádka.
Vtom se ozve motor nastartovaného automobilu. Je docela blízko, proto náš muž zastaví. Čeká, až ruch utichne, aby mohl pokračovat v chůzi. Hluk totiž nevidomým lidem většinou vadí, protože se nemohou tak soustředit a být pozorní na cestu. Vůz odjel. Je klid. Jen se znovu rozezní ťukání bílé hole. Náhle se o něco zarazí.
Než si může majitel hole zjistit proč, tak se k němu přiřítí křikloun.
"Co mi ničíte můj majetek! Co si to dovolujete!" příšerně huláká.
Na pomoc si vzal ještě svého vzteklého psa, který nepřetržitě štěká. Inu, jaký pán, takový pes.
Slepý je ohromen a šokován. Upozorní řvouna na to, že nevidí.
"Vy jste podvodník. Dobře jsem vás sledoval. Támhle jste si četl z tabule," křičí na objasnění svého slovního útoku.
Slovo támhle je též pro nevidomého bezvadné slovo. Prakticky nic neříkající.
"Pane, nevidím nic už přes dvacet let. Zastavil jsem se, že byl hluk. Odjíždělo nějaké auto. Ani nevím, že jsem stál u nějaké tabule," vysvětluje napadený.
"Vy jste podvodník, já viděl, jak jste četl," nenechá si nic vysvětlit majitel letní zahrádky.
Kdo by chtěl ve čtyřicetistupňovém horku chodit po městě s bílou holí a klepat s ní do letních zahrádek? Tuhle otázku si určitě položí každý. A taky by si zajisté odpověděl.
Kdyby tenhle člověk viděl, tak by byl v práci, nebo někde na koupališti.
Křikloun, majitel letní zahrádky ovšem svým chytrým mozkem došel na další geniální myšlenku.
"Jste podvodník, protože musíte vidět, když se na mě koukáte," triumfuje nadšeně.
Nevidomý muž přemýšlí, jak by tuhle situaci asi řešil na kurzu efektivní komunikace.
"Když na mě někdo mluví, tak se dívám směrem, odkud slova jdou," vysvětluje ještě klidně napadený.
"Jste podvodník, já na to přišel!" vyřvává neustále majitel zahrádky, který je doslova v extázi.
K tomu neustále štěká jeho pes, který svého živitele napodobuje.
Muž s bílou holí se otočí. Vrací se zpět. Po pár metrech se obrátí a s velkým obloukem obchází tu letní zahrádku.
Majitel na něho počne znovu křičet, že je podvodník. Všechny kurzy efektivní komunikace mohou jít v tom úmorném vedru do háje, když potkáte takového blbce.
"A vy jste debil! Místo toho vašeho řvaní, kdybyste mi ukázal raději, jak ten váš majeteček obejít," zakřičí rozzlobeně nevidomý.
S jeho vodícím psem by se mu tahle nepříjemnost určitě nestala. Ale chlupáčovi je doma v tom úmorném vedru dobře. Ono i se psem můžou nastat mrzutosti. Stačí jen, že vodící pes se jde vyvenčit na trávu. Bohužel není vůbec možné v silách nevidomého, aby to uklidil. Asi by exkrement nenašel a při hledání by do toho šlápl, nebo do jiného psího lejna. Je zajímavé, že zdraví lidé vždy řvou na nevidomého, ať si to odklidí, ale na zdravé si nedovolí.
"Hej vy s tím psem, nechoďte do té uličky srát," pokřikuje paní z deseti metrů na nevidomého, kterého zná i jménem. Tomu říkám slušné chování. Stačilo by pomoct exkrement sebrat.
Zdraví lidé Ti po svých psech nemusí uklízet, i když vidí. Ještě si jdou na slepého stěžovat ke starostovi. Jo, najdou se takoví.
Přitom slepému se na podrážku něco lepí. Moc to nevoní, vypadá to skoro jak od koní. Ani ten kobylinec neuklidí!
Měli by si vyzkoušet jaký to je nic nevidět.
Někteří lidé si totiž myslí, že když mají peníze, že mohou naprosto všechno. Možná jsou bohatí, ale chudí duchem.
Takový nevidomý mnohdy nemá ani kde bydlet a tak se dostane do centra na zámek. Prosím, pořád naříká, že nemá kde hlavu složit a vlastní zámek. To má hned plno výhod. Jedna z nich je ta, že když dojde do lékárny a řekne, prý že je ze zámku, tak dostane čtyři procenta slevu na všechno.
"Jo, řeknu, že jsem ze zámku a vaše kolegyně odpoví asi takhle."
"To si stěžujete, nebo se chlubíte? Já jsem například z vily a neříkám to všude na potkání."
Dvě mladé lékárnice se válí smíchy pod stolem s léky.
Další výhoda, že je ze zámku může být ta, že si může zatančit s dvorní dámou. To by nebylo nic divného, když je ze zámku. Ale zatančit si dokonce se Sněhurkou, tak to se jen tak nepoštěstí ledaskomu.
Jemu ano. Byl totiž maškarní ples.
Vrátíme se na horkou brněnskou ulici. Tedy též do centra, ale trochu jiného.
Našemu nevidomému majitel letní zahrádky pokazil dobrou náladu, a přestože pomocí bílé hole překonal mnoho překážek, tak tenhle člověk vydal za tu nejhorší.
Mrzí ho, že jsou lidé takoví a je mu jich líto. Je mu z těchto situací opravdu smutno.
Bohužel se občas někdo najde, kdo si potřebuje zvednout své ego na účet těch, kteří se nemohou bránit.
Ještěže nedopadl podobně, jako v tomhle vtipu:
Soudce se ptá obžalovaného, proč toho pána zmlátil.
Dlouho nedostane žádnou odpověď.
Nakonec obžalovaný praví:
"Byl to hnusnej, namyšlenej frajer.
Měl černý brejle a bílou holí mi mlátil do auta.
Tak mějte prosím své oči otevřené i srdce a pomáhejte, když je to potřeba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama