Pražský znalec vín

27. března 2016 v 14:37 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih

Pražský znalec vín
Nechci se nějak dotýkat Pražáků, ale víno my Moraváci máme lepší. Umíme ho i lépe poznávat.
Jeden moravský vinař dělá degustaci nových vzorků.


První várka: "Dá sa."
Druhá várka: "Dá sa svařit."
Třetí várka: "Nedá sa, dá sa Pražákovi."
Mnoho lidí se samozřejmě ohradí, že tomu tak není. Že i v Praze rozumí vínu. Určitě ano, ale ti kteří tomu opravdu rozumí, pochází z naší Moravy.
Již v minulém století jsme si mohli ochutnat bílé, lahvové víno Pražský Výběr a Perlu Moravy. Obě vína byla docela dobrá, avšak nic naplat ta Perla Moravy byla přece jen lepší. Pražáci to sice chtěli vylepšit, proto si vytvořili i hudební skupinu Pražský výběr.
"Aháá!" Zavřískal by Vilda Čok.
My máme ale Jožky Černého a jeho perly. Když spustí: "Když jsem šel z Hradišťa."
Přitom vám zachutná skoro všecko. Do našeho sklípku jednoho krásného dne zavítá takový znalec z Prahy. Ještě nic neochutná a už při pozdravu zpívá.
Napřed usedne u vedlejšího stolku. Chvilku poslouchá náš rozhovor s kluky z pánského klubu.
"Pánové mohu si k vám přisednout?" Zazní Pražský dialekt.
Než stačíme cokoliv odpovědět, tak si bere volnou židli a k nám usedá.
"Vidím, že pijete bílé víno," praví znalecky.
"Dali jsme si bavoráka," řekne po pravdě Jura.
"Jo, to je vynikající víno," chválí Pražák.
Kluci na sebe šibalsky mrknou. Nevidomý Jura tohle sice nevidí, ale chlapi už dobře zná.
"Dáte si s námi?" Optá se Ladislav.
"Velice rád," vyhrkne rychle návštěvník.
Kamarádi objednají do džbánu deset bavoráků. Michal přinese džbán a hostu skleničku na víno.
Nalije všem u stolu. Pražák to do sebe kopne.
"Jsem z Libně. To víno má říz. To je suché víno, že?" Otázku směřuje majiteli sklípku.
"Jistě, to je suché víno," přitaká Michal.
Rychle odchází někam dozadu, kde vybuchne smíchy.
Jakmile dopijeme druhou skleničku a náš host již pátou, tak nás všechny počne oslovovat Karle. Dokonce i servírku, která vystřídala Michala.
Pražák z Libně luskne prstem.
"Haló, obsluha," praví nějak zpomaleně.
Lidka přijde k našemu stolku. Kluci na ni nenápadně mrkají. Ona jen zavrtí hlavou, že nechápe.
"Hele Karle, dones nám ještě to skvělé bavorské víno," přikáže znalec z Libně.
Lidka se nadechuje, že mu vynadá. Koukne po ostatních, kteří mají prst na ústech.
"Jaké víno myslíte?" Vyfoukne z pusy servírka.
"Karle, ty kluku jeden ušatý. Však ty víš. To suché bavorské," pomalu souká ze sebe poslední slovíčka Pražák.
Chytím Lidku za rukáv. Šeptem ji vysvětlím situaci.
"A proč jste mu to neřekli?" Ptá se Ludmila.
"Karlové mě to řekli, že jsou Brňáci, kabrňáci. Tak objednávám další láhev ba, ba, bavorského," vykoktá odborník z Libně.
Kopne do sebe ještě dvě skleničky. Začnu ho učit tuhle mou právě vymyšlenou báseň.
Pijácká
Kde se pije,
tam se zjeví.
Jak to dělá,
nikdo neví.
Místo nosu radar zjevně,
přichází z pražské Libně.
Odborník je, kdekdo zbledne,
každý vzorek hádá chybně.
Pražák se směje a vše opakuje:
"Přišel z Libně,
Odborník je,
Každý zbledne."
Začne se podivně uculovat, pak položí hlavu na stůl a usne.
"Vidíš, kdyby jsi ochutnával naše Moravské víno, tak jsi takhle nemusel dopadnout," vyřkne Toník.
Kde se vzala, tu se vzala servírka.
"Hoši, co s ním budeme dělat?" Ptá se starostlivě.
"Myslíš s Karlem, jo," pravím a poplácám Pražáka po zádech.
"My jsme Karlové, tohle je pražský Pepík," vysvětlí všem Milan.
Je slyšet dupání po schodech. Dveře zavržou. Objeví se dva domorodci. Pozdraví a usedají u stolu blízko baru.
Lidka jim přinese rybízové víno, které měli u Michala objednané.
"Tak kluci na zdraví!" Zavolá na nás jeden z dědů.
Pozvedneme sklenice a zavoláme: "Na zdraví!"
"Na nádraží," dodá to své Ladislav.
V tom zvedne hlavu chlapík z Libně.
"Karle, díky. Musím na vlak," praví klidně a vstává.
Odchází se slovy: "Na nádraží!"
"Na nádraží!" Křičíme též a ťukáme skleničkami o sebe.
Ze zadu doběhne Ludmila. Je zvědavá co se děje.
Jakmile zjistí, že Pražák odešel, zhluboka si oddechne.
Přistoupí k domorodcům.
Pane Karas, máte všechno?" Otáže se stařečka.
"Dcérko moja, kdybych měl všechno, tak tady nebudu popíjet rybízové víno," praví děda.
Ludmila mávne rukou a znovu odběhne někam dozadu.
Cyril, druhý dědek počne rozumovat: "Francouzi říkají jednomu ze svých vín božolé. neměl bych také i já ten svůj rybízák nějak pokřtít?"
"Jasně, co třeba: Poblión?" Uvažuje nahlas pan Karas.
Do sklípku přijde třicetiletá žena. Usedá k volnému stolku. Za chvilku dojde i mládenec. Přisedá si k ní. Kluci z pánského klubu je pozorují. Mládenec je dost nervózní.
Jeden z dědů platí a záhy se ztratí. Pan Karas přistoupí k dvojici, kterou kluci sledují. Přisedne si k nim. Od této chvíle mládenec neřekne ani slovo. Mluví jen pan Karas. Objednává polosuché víno. Také něco na chuť. Najednou dědula omládl a rozhazuje své těžce ušetřené korunky z důchodu.
Ludmila přináší naložené sýry, klobásky a oříšky. Třicátnice se na pana Karase usmívá. Jen po něm její očka mrkají. Mládenec si dá párek s křenem. Evidentně je zde za křena. Dojí a otráveně bez placení odchází. Dědula s třicátnicí si toho ani nevšimnou. Zaujatě spolu koketují. Jen tu a tam zazní zvonivý smích madam.
Od našeho stolku se ozve Ladislav.
"Jednou jsem šel taky na rande. Fotku měla na profilu bezvadnou. Už se těším, jak se zamiluji," domluví, jelikož je přerušen.
"Víš co je láska? Trest za kvalitní sex," praví moudře Toník.
Všichni se zasmějeme. Ladislav se napije. Pak pokračuje: "Jenže když dojdu na to rande, tak nestačím zírat. Za stolkem sedí ženská s pytli pod očima. Vlasy masné a neupravené. Na sobě něco snad z armády spásy. Vypadala nejméně o deset let starší, než na tom profilu co měla," dovykládá Ladislav.
"Asi tam byla už dlouho na té seznamce," řekne Milan.
"Takže měla přetočený tachometr," zavtipkuji.
Ladislav otráveně dopoví: "Jo, přetočený tachometr aspoň dvakrát."
Pan Karas zaplatí za sebe i tu dívku a též za toho křena co odešel. Naparuje se jak krocan. Třicátnice se do něho zavěsí a pomale společným krokem zamíří ke dveřím.
Servírka má zde jenom nás. Skoro dotančí k našemu stolku.
"Dáte si něco k jídlu, pánové?" Otáže se.
"Hlad je převlečená žízeň," upozorní důrazně Ladislav.
Ludmila nám oznámí, že není rajská.
"Kluci nelijte tu rajskou z oken. Pak vypadáme, že nás na demonstraci zbili policajti pendreky," pronesu zdvořile.
Můj pes si uleví.
"Fuj, to je síla. César vypustil rajský plyn. Tohle by měli používat policajti místo slzného plynu," zavolá Toník.
Rychle poodstoupí od zamořeného prostoru.
"Lepší jeden prd, než dvacet doktorů. Navíc, když potřebuješ uvolnit v tramvaji místo, tak tohle zaručeně zabere," hájím svého psa.
Ladislav s Milanem študují jídelní lístek.
"Ta rajská tady vážně není," praví Ladislav.
"Kluci dejte si rajskou. Všichni si jí tady dávají," pravím mírně rozesmátý.
Vedle mě se zjeví Ludmila.
"Tak co si dáte?" Otáže se laskavě.
"Čtyřikrát tu rajskou," objednává Toník.
Ludmila tenhle vtip pochopí, ale zčervená, jako ta rajská, která není.
"Doneste nám čtyři Poutníky. My se chystáme na cesty," nasadí tomu korunu Milan.
Je vidět vysokoškolák. Má přehled z té výšky.
Servírka odkráčí. Ladislav stále kouká do jídelního lístku.
"Krůtí řízek, krůtí řízek," mluví, jak zhypnotizován masem.
"Krutý řízek," dodá smějící Toník.
Doputovala k nám piva Poutník.
Objeví se znovu Michal. Oznámí nám, že zde bude soukromá akce. Nezbývá tedy než dopít a zaplatit.
Bohužel, každá sranda něco stojí i ta s Pražským znalcem vín. Zmizel rychle i bez vyrovnání útraty.
Tak to za Pepíka cálujem my překřtění Karlové.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama