Jarní únava

20. března 2016 v 11:03 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih
Jarní únava
Ještě jsem nezačal psát a už cítím, že jsem unavený. Znáte
to všichni tu jarní únavu. Zaručeně se těšíme na jaro, ale z dlouhé
zimy jsme docela zmoženi. Nevím, proč se tomu říká jarní únava,
když je to vlastně tou zimou. Jak býváme malátní my, tak bývají
unaveni i naši mazlíčci. César si mě klidně převádí našikmo přes
silnici. Dostal se ten vykuk na šikmou plochu. Ještě se vymlouvá, že
je to tím jarem.


Chybí nám sluníčko, vycházky, vitamíny ve všech podobách.
Vím, že občas vše svádíme na jarní únavu. Někteří dokonce
přecházejí ze zimního spánku do jarní únavy, a zase naopak. Vymlouvat
se v létě, nebo na podzim na jarní únavu je prostě pitomost.
Jenže můžete podotknout, že se právě blíží jaro, proto se únava dostavila
plně na místě. Takže si odpočnout, nabrat sil, těšit se
z blížícího jara. Ptáčkové štěbetají a ledy tají. Sněženky už vystrkují
růžky, tedy tlačí se na povrch zemský. Za několik dní přijde jarní
sluníčko, které už bude mít sílu. Tu sílu nám předá. Aspoň doufám.
Horší je, když je člověk unaven životem. Kam se pak hrabe
jarní únava, že. Poslední dobou jsem unaven z blbých lidí, a že jich
bohužel je čím dál víc. Je mi z nich smutno a zle. To mám tisíckrát
raději jarní únavu. Navíc jarní únava brzy přejde. Letošní zima mě připadala strašně dlouhá. Čím jsem starší, tím jsou i zimy delší. Jaro
s létem vždy rychleji uteče. Nejlepší by bylo, kdybychom mohli
zimu jednoduše prospat jako medvědi, co nic nevědí.
Konečně přijde období, kdy můžeme přezout ze zimních bot
na letní. Dokonce se přezouvají i pneumatiky u automobilů. Odložit
teplé kabáty, kulichy a rukavice. Hned se nám lépe dýchá. Tedy za
předpokladu, že před vámi nejde bezohledný kuřák. Ten ten krásný
jarní vzduch musí kazit smradlavými cigaretami. Vyspělí a chytří
lidé na celém světě už dávno přestali kouřit, protože si chrání své
zdraví i ovzduší. Jen u nás zabedněnci kouří i před svými malými
dětmi. Ničí jim i sobě zdraví. Nechápu, jak vůbec může někdo líbat
ženu, která vykouří dvě krabičky cigaret denně. To je, jak by se líbal
s popelníkem. Brrr. Tahle žena nekouří snad jen ve spaní. Raději se
od těch představ vrátíme ke svěžímu, čerstvému a líbeznému jaru.
V tomhle období se všechno probouzí ze zimního spánku.
Vše je nové, mladé, zdravé a krásně kvete. Ptáčci zpěváčci přiletí
z dalekých zemí, aby nám štěbetali, zpívali o krásách kolem nás.
Protože nevidím, tak si možná všímám více těch darů, které máme
zde na zemi. Vnímám teplo sluníčka, jarní větřík, ptáčky zpěváčky,
tekoucí potůček s hladkými oblázky, datla, který léčí stromy, křik
poštolky, vrkání holubů, bzukot různého hmyzu a vůni čerstvé trávy,
květin, rozkvetlých stromů a keřů.
Potkal jsem pod zámeckým parkem mladíka, který šel jako
stroj. Na uších sluchátka. Poslouchal to své: "Duc, duc, duc." Nejenže
nepozdravil, ale také vůbec nic nevnímal kolem sebe. Kdybyste se
ho zeptali, jestli slyšel datla, nebo zpívat strnada, tak by nevěděl, o
čem mluvíte. Ten tu krásu kolem nevnímá. Pro něho je krása to jeho:
"Duc, duc, duc." Tohoto člověka je mi líto. Je vlastně skoro mrtvý, i
když žije. Ano vím, jsou ještě horší lidská stvoření. Znám jich také
dost.
První jarní den může být skoro brán, jako první políbení.
Ovane-li vás svěží vánek, zahřejí paprsky sluníčka, švitoření ptáčků
a vůně ovzduší. Hned se udělá dobře na těle i na duši. Jen si povšimněte
té krásy kolem. Že ji nevidíte? Ale jděte. Vždyť i můj pes zpomalí,
když proti nám kráčí mladá, půvabná a usměvavá dívčina.
Otáčí po ní hlavu a kouká, a kouká, a kouká.
"Tak co dobrý?" zeptám se ho laskavě.
César po mě šibalsky mrkne, povyskočí trošičku a pokračuje dál
v chůzi. Ještě se ohlédne za tou krasavicí. Vždyť roztál i sněhulák,
když tu krásu spatřil.
Už se těším, až na mně přistane motýl Emanuel, aby nabral
dech. Nebo beruška sedmitečná. Poleze po prstu vzhůru, a tak se
zeptám: "Kam beruško poletíš? Do nebíčka nebo do peklíčka?"
Není tedy divu, že na jaře vše kvete, toká a přichází láska.
Jeleni shazují parohy. Zatímco někteří muži si je nasazují. Jakmile se
udělá teplo, hned jsou plné stráně, parky, remízky. V našem zámeckém parku můžete najít i párečky. Ty nejsou k jídlu, ty se snaží požírat
sami sebe. Jak zpívá Lucka Bílá písničku: "Láska, je láska".
Ze všech stran se ozývá vášnivé štěbetání, vábení a mnohdy
i milování. Jen si dejte pozor, abyste na nějaký zamilovaný páreček
nešlápli. Milenci jsou totiž slepí. Oddávají se vášním všude, kde jen
to jde. Jako v tomhle vtipu:
Dvojice leží na polní cestě a vášnivě se milují. Muž je nahoře
s nahou zadnicí. Náhle vyhrkne: "Uf, uf."
Jeho milá se ho ptá: "Co je, ty už jsi?"
"Ne, ale přejelo mě kolo." zní odpověď mladého muže.
Tak pryč s jarní únavou. Pryč s blbými lidmi, pryč s blbou
náladou. Říká se, že májové svatby bývají nešťastné. Tohle si netroufám
posoudit. Výborný český herec, který už bohužel zemřel, na
dotaz, zdali je šťastný v manželství, odpověděl: "Moje žena ano, já
jsem ženatý." Tohle řekl zasloužilý umělec Miloš Kopecký.
Jdeme s Césarem ven do přírody. Budeme vychutnávat život
plnými doušky. Jak pravil komik Luděk Sobota.
"Na jaře jsem opilý každý den," vysloví důrazně.
"Mistře, vy nasáváte?" zeptá se ho partner ve scénce Miroslav Šimek.
"Ano. Já nasávám svěží jarní vzduch plnými doušky. Já jsem opilý
jarem," vysvětlí Luděk.
Tak pojďte si také loknout trochu toho jara.
Jarní písnička
Na jaře beru kytaru.
Kdybych ji jen bral,
ale já na ní Tobě hrál.
Taky zpíval o lásce, o jaru.
Na tu dřevěnou kytaru.
Pak ucítím Tvou vůni,
jak jarní kytička mi připadáš,
když na jaře znovu rozkvétáš.
A já Ti zpíval o jaru,
o bílé růži a o motýlu Emanuelovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama