Jak to probíhalo na křtu knížky

22. března 2016 v 9:06 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih

Křtila se nová již osmá knížka s názvem: Stalo se nestalo. Měsíc březen je měsíc knihy. Takže křest byl plně na místě, přestože to bylo na poslední chvíli. V kalendáři totiž září jedenatřicítka.


Do knihovny Jiřího Mahena se sešlo opravdu přes nepřízeň počasí více než padesát příznivců psaní. Tolik dobrých lidí pohromadě, jen tak nevidíte. Venku se čerti žení, ale zde je skvěle. Vždyť autor se líbá s děvčaty.
"To je žrádýlko. Ještě jednu pusinku. Zatím nikdo nefotí, tak můžeme," vtipkuje úvodem autor dílka. To ještě netuší, že se dnes řádně zapotí.
Z toho líbání jedna dívčina doslova onemocní. Večer ulehla do postele. Nutno říci, že sama. Pak že ženské vydrží všechno.
Usměvavý autor vítá příchozí. Nepozná jednoho kamaráda, s kterým běžel od kolegyně přespolní běh.
On mu řekne: "Ahoj."
"Dobrý den," odpoví mu náš nevidomý.
Jakmile zjistí, o koho jde, tak pohotově zareaguje.
"Poznávám lidi podle bot. Ty si je zrovna musíš vyměnit," praví organizátor této akce ke známému.
"Jo, tak jsi mě nepoznal kvůli tomu, že necítíš smrádek, co?" vesele a úsměvem na tváři mluví příchozí.
Bohužel první kmotra a zpěvák stále nejdou.
"Co budu dělat? Asi to rozpustím," uvažuje autor knihy.
"Vyhlásíme zatím akademickou pětiminutovku," navrhuje přítomná kmotra.
Došlo k nepředvídatelnému. Laťka je přitom pěkně vysoko. Vždyť došlo tolik lidí. Jen Ludmily jsou čtyři, dvě Jitky, dvě Aleny i dvě Laďky. Nechybí: Dagmar, Jana, Lucie, Iva, Jaroslava, Ida, Blanka, Hanka, Irena, Marie, Dana a další. Prostě celá necelá parta. Chybí jen třetí Jitka a její dcerka Kateřina. Ta na posledním křtu dělala báječné taneční kreace, kolem psa. Myslím, že by ji záviděl i baletní mistr Harapes. Jak říká Jitka, která měla Césara v předvýchově, že má chlupáč sestřičku. On má vlastně i bratříčka a ještě jednu sestřičku z té lidské smečky. Jinak jeho opravdových sourozenců je osm.
Ale i mužské zastoupení je veliké. Jsou zde dva Jiří, dva Honzíci, dva Ladislavové, dva Michalové, dva Petrové a už to vypadá, že pánové došli vždy dva se stejnými jmény spolu. Nenechte se mýlit, vždyť po jednom jsou zastoupeni Miloš, Milan, Rostislav, Karel, Jaroslav, Vilém a další, které ani neznám.
Právě odbyla šestnáctá hodina. Venku jsou slyšet kapky deště.
"Můžu začít?" Otáže se nervózně autor kmotry Ivy.
"Ne! Musíš, nic ti totiž nezbývá," říká povzbudivě kamarádka.
Průvodce křtem tedy včas zahájí dnešní slavnostní odpoledne. Zazvoní zvonečkem a pohádka začíná. Hudební salónek utichne. Organizátor cítí, jak mu pot pomalu stéká pod límcem košile. Všechny přítomné uvítá, představí kmotru i kmotra. Bez zbytečných řečiček přiblíží v kostce děj knížky a poděkuje sponzorům. Vysype z rukávu všechna jména vzácných hostů. Pak vytáhne dva trumfy v podobě kmotrů. Ti se ujmou slova. Napřed kmotr a dále kmotra. Michal co by kmotr knížky, je báječný řečník. Na začátku recituje autorovu báseň a plynule přechází k obsahu knížky. Upozorní na tři autorovi vlastnosti začínající písmenem P: posedlost, píle, pokora. Závěrem zarecituje báseň svého kamaráda o Vysočině s názvem: U nás. Zasloužený potlesk si Michal vychutnává.
Kmotra Iva přizná, že takové básnické střevo, jako kolega křtitel nemá. Ona to pojala poněkud nepoeticky.
Avšak zazní: "Nám vidomým, kteří jsme ve spoustě případů nevědomí, že vy nevidomí jste vědomí a my to nevíme, tak našla v knížce mnoho moudra. Vybrala si příběh s příhodným názvem: Bílá hůl."
Na třetí kmotru nedošlo. Původně měli být kmotři knížky tři, jako v pohádce tři sudičky. Ale první kmotra onemocněla, tak jsme si vystačili se dvěma. Do vínku knížka dostala jen to nejlepší.
Pak se křtilo, pilo, jedlo i hrálo a nebylo to málo. Honzík, který obsluhuje ve sklípku, zahraje na klavír, jako pravý kavalír. Jeho improvizace bere všem dech a potlesk nebere konce. Pro pejsky zahraje kousek, Kočka leze dírou, a pes oknem. Plynule přechází na Vltavu honem, vždyť venku stále prší jen.
I sám pan vedoucí Michal ze sklípku je gentleman a ve svém oboru mistr. Právě bouchne své lahodné šampaňské s etiketou názvu knížky: Stalo se nestalo a tak bezva křtí tohle knižní mimino..
"Proč to táta polívá?" Diví se Michalův synek.
Nechápe, že se takhle knížka křtí. Vyndají se další tři láhve na stůl.
"Jé, šampión, šampión!" skanduje klučina pana vedoucího ze sklípku.
Jeho tatínek s elegancí jemu vrozenou též rozlil do připravených skleniček víno a všem rozdal. První skleničku nese svému malému synkovi.
Ten znova spustí: "Šampión, šampión!"
Jeho maminka mu vysvětlí, že je to šampaňské. Synek k tomu čichne.
"Fuj, já chci limonádu."
"Vždyť máš hroznou žízeň," povídá jeho maminka.
"Jo, to jo. Já chci šampus, já chci šampus!" Křičí hoch za odcházejícím tátou.
Přitom ten košt, ke kterému čichnul a nechtěl ho, je výroba jeho táty. Michale promiň, aspoň vidíš, že když máš přátele, tak nepotřebuješ nepřátel.
O to byl křest veselejší, že hlášky malých dětí pěkně projasnily nejen počasí, ale i celý program.
Pomoc ze sklípku přišla včas, jako na zavolanou. Děkuji za to klukům opravdu moc.
Zbývá jen závěr a podepisovat své dílko. Pro někoho milá záležitost, ovšem pro nevidomého dost těžká věc. Nezapomněl ještě všechna písmenka, jak se píší? Vždyť se už jen občas podepisuje, jinak ťuká všemi deseti do klávesnice svého počítače s hlasovým výstupem.
Naštěstí to zvládá, i když mu musí říkat, kam může psát, aby nedával slova přes sebe.
Přátelům z Chrlic při odjezdu zamrzlo auto. Není se čemu divit, když byla taková Čína. Ale mají s sebou pana ředitele Palečka, ten si ví vždy rady. Zkouší to rozjet z kopce, někdy automobil naskočí. Tentokráte nic. Mohu s klidem vyslovit: stalo se. Nebyli oni na něčem podobném?
Nezbývá, než zavolat jiný vůz, aby je odvezl. Zatím vzhůru do hospůdky. Vždyť hraje Kometa a dnes vyhrává.
Jedné z této party zazvoní mobil. Bere ho. Z druhé strany zní otázka, kde se nachází.
"Jsme v hospodě na Kometě," praví žena.
"Neblbni, na kometě je hospoda? A na které kometě myslíš?" Zazní dvě otázky za sebou.
"Budou ještě další otázky?" Praví zdvořile žena.
"Budu se ptát pořád," ozve se ze sluchátka.
"Toho jsem se obávala," praví spíše k sobě dívka.
Je slyšet ještě několik dalších hloupých otázek, ale mobil se raději sám vypne.
Sportovcům nemusím nic vysvětlovat, ale jen pro pořádek. Kometa je hokejové družstvo z města Brna. Takže návštěvníci křtu z Chrlic mají radost, že si mohou dát pivko a povzbuzovat své hráče. Jediný koho tohle nepotěšilo, je Karel, který musí pro ně jet náhradním vozem.
Zatím jiný Karel už nevím kolikátý, jestli čtvrtý, nebo devátý si v salonku, kde křest ještě stále probíhá, stoupne k oknu. Z výšky třetího patra kouká na protější dům. Projeví se u něho hned deformace povolání. Je zednický mistr a zkoumavě hledí na glazurovanou fasádu. Takhle z tohoto nadhledu ji nikdy nepozoroval. Tímto obrazem je nadšený.
Hodiny ukazují čtvrt na pět. Lidé pomalu odchází. Loučí se s autorem.
Zůstává jen pět statečných. Ty odvádí César. Jdou si ještě někam na chvíli posedět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama