Divoké sny maxipsa Césara

20. března 2016 v 9:39 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih
Divoké sny maxipsa Césara
Toho večera byl můj pes unavený. Hupsnul si brzo do svého pelíšku. Velký
koš, kterému říkám loď, se s Césarem kousek pohnul. Zřejmě se odrazil od břehu. Po
chvilce již César dřímal.

Ozývalo se tiché pochrupávání s občasným povzdechem.
Popřál jsem chlupáčovi krásnou dobrou noc. Taky jsem šel do postele. Zhruba
po čtvrt hodince mě probudí César, jak se ze spánku nahlas směje. Zvláštní zvuk,
který pes dělá. Je to podobné tomu, co nazýváme nakažlivý chechtot. Něco jako racek
chechtavý, ale ve psím podání. Zhruba po čtyřech minutách smích utichl. Doufám, že už
bude klid. Spokojeně se otočím a zavírám oči. Nevím přesně, jak dlouho jsem spal, ale
probudil mě opět César. Tentokrát teskně kňoural. Pohladil jsem ho a řekl, aby klidně
odpočíval. Vzdychnul si. Jdu si lehnout. Pes se otočí a pokračuje ve spánku a snění.
"Napnout plachty! Plnou parou vpřed!" velí kapitán ze svého můstku.
Jeho posádka se skládá z různých dobrodruhů. Frenky je drsný námořník. Dojde do
kuchyně, aby si doplnil své zásoby do koše na stěžni.
Kuchař, zvaný Kachna se s ním dá do řeči.
"Prý je náš kapitán, jako pes. Všichni to o něm šuškají," vyzvídá kuchtík, který
je zde nováček. Frenky z počátku nic neříká. Soustředěně si chystá jídlo. Pak se dlouze
zadívá na nováčka. Kachna se z jeho pohledu otřese.
"Tak mladej, na kapitána mi nesahej. Je to velící a vodící kapitán. Nevíš ani,
kolik už vyvedl lodí z nesnází, a jak dokázal proplout v bouři přes zlé útesy, kde každá
loď skončila na dně," mluví pomalu, avšak důrazně.
Nováček se chce dozvědět více o svém nadřízeném a ptá se, jak vypadá.
"Má dlouhý kožich, až na paty. Nikdy ho ještě nesundal. Taky má dlouhé
plandavé uši. Nechybí mu mužný vous. Často mívá vyplazený dlouhý červený jazyk,
hlavně, když je velké vedro. Jeho čich hochu, ten je vyhlášený od východu až k západu."
Po těchto slovech vyjde na palubu.
Nováček překvapeně mudruje.
"Popis sedí tak na psa, nebo čerta. Co si z toho vybrat?"
Než Frenky začne lézt na stěžeň, pozdraví se s kapitánem Césarem. Kdyby
kapitána neznal, tak by z toho popisu, co před chvilkou líčil, byl by také vystrašený.
Sice netušil, jak byl Kachna na vážkách, a co mu šrotilo v hlavě, ale na všechno už bylo
pozdě, protože už byl na palubě.
"Dnes je moře klidné, to bude dobrá služba," spokojeně mudruje Frenky.
Kapitán César zakroutí hlavou. Evidentně s nejstarším námořníkem nesouhlasí.
Podotkne, že v nose cítí zlou bouři a v kuchyni kachnu.
"Proč se mi neřeklo, že je dneska kačenka k obědu?" mlsně se začne olizovat
kapitán.
"Kachna v kuchyni opravdu je, ale v podobě nového kuchaře," usměje se Frenky.
César z nováčka opravdu nejeví žádnou velkou radost. Kachny ho vždy
rozčilovaly. Nebude tomu určitě ani u nováčka.
Frenky poškrábe kapitána za uchem a pomalu vylézá na mohutný stěžeň.
Kachna tenhle rozhovor vyslechl za dveřmi. Dočista zapomněl, že vaří námořnický
guláš. Samozřejmě, ten se připálil. Všude bylo smradu. Kachna ve zmatku shodil hrnec z
kamen na zem. Kouř a zápach se valil přímo z kuchyně na palubu, kde stál sám kapitán.
Ten se rychle rozběhne a šup, už je v kuchyni. Guláš na zemi. Začne honička. César
pronásleduje Kachnu, který vydává zvuk podobný kačeru Donaldovi. Před běsnícím
kapitánem sletí do podpalubí. César se zastaví a spokojeně dojde k rozlitému guláši.
Opět mě probouzí velké mlaskání. Pes leží v koši a zřejmě má moc chuťový
sen. Asi baští něco dobrého. Zavolám na něj, aby toho nechal. Ještě chvíli pomlaskává,
ale pak je ticho. Konečně mohu znovu spát.
Kapitán s velikánskou chutí dojídá oběd pro celou posádku. Kachna si troufl
dojít k Césarovi na pár kroků.
"Zrovna jsem to slízl a ty Kachno to slízneš taky!" mračí se na něho César.
Nový kuchař vyvalí oči. V duchu si pomyslí: 'Vždyť je to pes a sežral všechen guláš!' Ale
neodváží se ani kváknout. Dostane příkaz uvařit znovu něco dobrého.
Kapitán se ještě olízne a odchází. Kachna celý zmatený přemýšlí: 'Je to pes,
nebo není. To se mně asi jenom zdálo.' Jde nakouknout na palubu. Zahlédne už však na
kapitánském můstku jen čepici s dlouhýma chlupatýma ušima.
"Sakra, bude to pes!" dodá kuchař a vrátí se raději do kuchyně.
Pan Plavec, který vykonával službu plavčíka, si liboval to krásné počasí. Zašel
na záď lodi, kde ulehl do lehátka a počal se opalovat.
Z kapitánského můstku pomalu stoupal kouř z dýmky. V podpalubí topič
přikládá, a na lodi je skvělá nálada. V tom zazní výkřik: "Muž přes palubu! Plavčík!"
volá Frenky z koše.
Plavčík pan Plavec vykřikne hrůzou: "Božínku, já neumím plavat!"
Nešťastníkovi je potřeba hodit záchranné kolo. Jenže pan Plavec, který je
vlastně neplavec, i když teorii ovládá na jedničku, je bezradný. Ozve se žblunknutí. Sám
kapitán doplave k nešťastníkovi a táhne ho k lodi. Už mu ostatní pomáhají. Kapitán je
borec, zachránil jednoho ze svých mužů před utonutím. Nešťastník ještě lapá po dechu.
"Chlape, jak se sakra jmenujete? Přestaňte otvírat hubu naprázdno, jako ryba
na suchu!" vyštěkne César.
Odpověď zachráněného muže všechny rozesměje. Jmenuje se totiž Ryba.
Nebýt kapitána, tak toho pána můžou odepsat. Ryba a neumí plavat, to je neuvěřitelné.
Probudí mě bouchnutí. To César hupsnul znovu do své lodi, ze které před chvílí
vyskočil. Rozespale se ho zeptám, co pořád blbne. Ze svého pelíšku jen něco zamručí.
Oba současně usínáme.
Kapitán si pobrukuje ze svého můstku. Kormidelník, který se jmenuje Tuleň se
tulí ke kormidlu.
"Tři stopy nalevo. Kurz severovýchod!" nařizuje César.
Začne foukat severák. Moře začíná být neklidné. Frenky dostane rozkaz, aby slezl na
palubu, a námořníci aby stáhli plachty. Z čistého nebe udeřil blesk. Druhý a vzápětí
třetí. Kachna v kuchyni upadl mezi hrnce, jak to škublo s celou lodí. Kormidelník Tuleň
nemá sílu, aby udržel kormidlo a správný směr. Místo na severovýchod míří na sever.
Kapitán je hned u kormidla. Zabručí pod vousy a obrací loď zpět. Vlny se zvedají, a
bouře burácí. Námořníci zmoklí se do podpalubí kymácí. Jen statečný César s dýmkou
svou kormidlo pevně svírá. Drží ho naděje a víra, že všechny zachrání. Kožich až na
paty promáčený, a jedna z vln mu fajfku sebrala, leč kormidlo kapitánova ruka nedala.
Blesky se vzájemně křižují a vlny s lodí házejí.
V kuchyni se Kachna pokřižoval, když se pod stůl zase schoval. Jestlipak kolem
skalisek s lodí proplují?
Zvoní zvon na poplach. Námořníci mají do jednoho strach. Všichni za jednoho
a jeden venku za všechny svou kůži na trh nese. Doufejme, že neuhne se. Ach zrada.
Teď stěžeň dolů jak podťatý padá. Rána hrozná, a paluba jen zaduní. To každý dole
v podpalubí pozná a hrůzou se otřese a užasle zašumí.
Sluníčko vykoukne v tu ránu zpoza mraky a kapitán už není sám a směje se,
jak Korkorán.
Znovu mě probouzí chlupáč, který se směje ze spaní. Bude nádherný den a
oba vyskočíme z pelíšku ven. Sluníčko se na nás již usmívá, tak jak César v nočních
hodinách.
A až půjdete večer spát, nechte si o moři a kapitánovi Césarovi zdát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama