Březen 2016

Setkání s blbcem

19. března 2016 v 11:10 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih

Proč noc ráno střídá,
Proč máš všeho půl?
Proč kroky tvé hlídá,
bílá, bílá hůl?
Nejosamělejší z nejosamělejších,
tvé ráno,
tvé slunce bych chtěl znát.
Kousek písničky od Václava Neckáře z elpíčka: Tomu kdo nás má rád.

César se představuje

19. března 2016 v 10:46 | Jiří Maršálek a César |  Ukázky z mých knih
Abych se vám představil. Jsem vodicí pes a jmenuji se César. Patřím
k plemeni zlatý retrívr.

Večerní

19. března 2016 v 10:21 | Jiří Maršálek |  Básně
VEČERNÍ
Jak noc oděna
přišla jsi ke mně.
Klekla jsi a schoulená
šeptáš mi něžně:
"Ty zloději dívčích srdcí,
proč, proč, mě stále mučíš?"
Jen víčka přivírám,
toulám se zeleným údolím, sám.
V tom tichu tebe hledám,
je tma.
A ty v Evino roucho oděna.
Až k zbláznění být tvou krásou opilý,
sním.
A nakonec s tebou spát v obilí,
hvězdy mít nad hlavou,
plouti dálavou,
zbavit se lidských starostí.
Srdce mi teď rychle tluče.
Jsem zase zpátky
a ty stále ještě schoulená,
v Evino roucho oděná.

Požehnaný nový rok

19. března 2016 v 9:02 Přáníčka
Požehnaný nový rok
Poslední minuty
do klubka svinuty
Sklenka je dopitá
Nový rok cupitá k nám
ať roste do krásy
sny vzít nedá si
obraz ať nemá jen rám...
Rok 2015 je již minulostí. Vše co se v tomto roce stalo, je již za námi a proto vše co jsme v něm udělali špatně, nebo nestihli udělat, máme šanci v roce 2016 změnit.
Nový rok, to je především čas nových možností. Budeme mít k dispozici 366 dnů, abychom si všimli, že vedle nás žijí ostatní lidé, budeme mít čas k dispozici, abychom někomu řekli, že jsme rádi, že je vedle nás. Budeme mít možnost někoho potěšit, povzbudit nebo prostě někomu věnovat, dnes už tak vzácný, svůj čas a projevit o někoho skutečný zájem.
Máme šanci, v tomto roce všechno změnit, máme celý rok na to, abychom dělali dobré skutky a opět vychutnali další rok našeho života, který tak rychle utíká ...
Proto - nespěchejme, každý z nás spěchá celý život a až když si uvědomí, že život má hodnotu a cenu ....

Nebojme se začít dělat, co neumíme. Amatéři postavili Noemovu archu, profesionálové Titanic :-)....
Vždyť vezmeme-li to kolem a kolem, tak člověk se sice rodí na svět se spoustou vloh, ale neumí lautr nic. Vše se musí naučit a naučit se to může jen tehdy, pokud má odvahu se do toho pustit. Že něco zkazí? No a co, tak to zkazí - příště už to udělá líp a než se kdo nadá, bude v tom mistr.
Přeji Vám, aby jste každý sám v sobě našel sílu plnit si své sny. Nikdy není pozdě začít...

Přeji Vám do nového roku mnoho Radosti, málo Smutku, hodně Zdraví, spoustu Lásky (ať již rodinné, přátelské, nebo jen letmého dotyku v podobě úsměvu kolemjdoucího, co potěší) a ať se Vám splní Přání, která si nosíte ve svém srdci.

Jak jsem přišel o zrak

17. března 2016 v 14:11 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih

Jak jsem přišel o zrak
a
potažmo později k vodícímu psovi
Kdo bude čekat nějaký dlouhý životní osud plný zvratů, se zde v těchto řádcích nedočká. Měl jsem štěstí v neštěstí. Určitou dobu mě očička sloužila. O zrak jsem tedy přišel v pozdějším věku. Odcházel mi postupně od mých pětadvaceti let do jednatřiceti. Taková poznenáhlá smrt. Mohl jsem si na to pomalu zvykat, i tak to bylo hrozné. Jiní v té době dědili majetek, pole, lesy a rybníky. No a já zdědil špatný zrak, jenž nenávratně odcházel. Až odešel docela.
To jsem si ani v restituci nemusel o nic žádat. Ale upřímně vám řeknu, tohle si mohli nechat. Nevidět, to není o co stát. Vždyť skoro osmdesát pět procent informací vnímáme očima. Odumřel mi oční nerv a degenerace sítnice k tomu zajisté rychle přispěla. Chodil jsem i na pravidelné přeléčení do nemocnice u Svaté Anny. Ani tam nezabránili tomu, aby moje kroky nakonec hlídala bílá hůl.
Výhodou toho, že jsem přece jen viděl docela dlouho je to, že mám dobrou představivost. Umím si vše v duchu vybavit, jelikož jsem to viděl. Vím, jak vypadá slunce, rozkvetlá louka, různé stromy, zkrátka fauna i flóra. Poznal jsem barvy a další krásu, kterou nám tenhle svět přináší. Východ i západ slunce u jezera, oblohu s načechranými mráčky, noční oblohu s miliony hvězd. Viděl jsem na podzim barevné listí, pávy v zámecké zahradě na Konopišti, překrásné motýly i ptáky, barevné rybičky v jezírku, krásu mladých žen, dravou řeku s pstruhy a dalších tisíce věcí i živočichů. Ten, kdo neviděl od narození, si tohle vše těžko může přesně vybavit.
Děkuji za tu dobu, co mě moje očička sloužila.
"Dávej na toho muže pozor, on nevidí," napomene maminka své dítě.
"Jak to, vždyť kouká," řekne nechápavě děvčátko.
Jindy mám své oči zavřené.
"Ten pán jde a spí?" Otáže se chlapeček rodičů.
"Nespí, má bílou hůl, tak jen nevidí," pronese docela moudrý tatínek.
I proto nosí nevidomí tmavé brýle. Většinou mají své oči po operacích, nebo jim vadí světlo.
Nyní se koukám bez zraku. To je srdcem i rukama. Někdo si myslí, že se nám nevidomým vyvine nadměrně sluch. Není tomu tak. Jen ho umíme více využívat, než vidící lidé. Ti se především spoléhají na své oči, až pak na své uši. S klidným svědomím mohu napsat, že i když nevidomý, tak mnohdy vidím více než zdraví.
"Podej mi to, ať se na to kouknu," říkají slepí.
Je to běžné používat slova jako: Mrknu na to, viděl jsem to, no to koukám a jiné. Vidící se často zaleknou, když něco podobného řeknou nevidomému. Ale mohu vás ujistit, že se nás to nějak nedotýká. A sami i tahle slova používáme.
Jak jsem přišel k vodícímu psovi? Skoro jako slepý k houslím. Mám rád zvířata. Byl jsem dva roky na vojně u pohraniční stráže. Tam chodili s námi do služby psovodi se svými vlčáky. Spíše bych měl napsat s německými ovčáky. Proč mám rád zvířata?
Protože nepomlouvají, nezávidí, nelžou, nekradou, netouží po moci, neklaní se, nepřetvařují se, jsou zkrátka opravdová.
Jakmile jsem překonal stud chodit s bílou holí, tak chůze byla pomalá. Nebavilo mě jen tak procházet bez cíle. Kolemjdoucí se mně též spíše vyhnuli, aniž se mnou promluvili. Naštěstí opět začala fungovat v Brně škola vodících psů. Známá mě předvedla svého skvělého psa. Nemusel jsem dlouho přemýšlet.
Začal jsem navštěvovat tuto školu. Požádal si o svého budoucího kamaráda a pomocníka. Nemůžu napsat pomůcku, protože pes je přece živý tvor i když na úřadech se donedávna vedl, jako kdyby byl věc.
Ale ještě jsem neměl vyhráno, i když jsem splňoval všechny dané požadavky na budoucího majitele psa. Bydlel jsem v té době v penzionu. Tam mě mou pomůcku vodícího psa nedovolili. Musel jsem se tedy přestěhovat, až pak jsem dostal to chlupaté zlatíčko, které se jmenuje César. Je to můj první pes. Je pro mne nejlepší ze všech psů, co znám. César vodí Maršálka. Je nám spolu dobře. Jsme zřejmě oba na sobě závislí. Neuděláme jeden bez druhého ani krok.
Vím, že mě můj pes nikdy nezradí. Vždy mě rád uvidí i přivítá. Má mě rád, jako já jeho. Stará se na cestách o mě a já o něho. Zná mě kvůli němu i plno pejskařů, jak říkáme v této branži. Vždy se s námi zastaví. Nebo děti ze škol, kde jsme dělali besedy o nevidomých lidech. O tom, jak jim mohou pomoci i jak nevidomí žijí. Žáci se k nám později umějí též přihlásit. Tohle nás oba těší.
Trasy máme nacvičené. Musí je znát dobře nejen můj pes, ale i já. Nevidomý by měl mít dobrou prostorovou orientaci. Nefunguje to tak, že řeknu: "Jdeme do obchodu."
Pes reaguje na moje povely. Jdu-li do obchodu, musím mu dávat příkazy.
Například: "Césare vpřed!"
Rozejde se vpřed a vyhýbá překážkám. Jde stále, až dostane další povel.
"Césare, doleva!"
Odbočí na nejbližší odbočce vlevo.
Umí najít dveře, schody, přechod pro chodce a volná místa v restauraci či v dopravních prostředcích. Označí obrubník i překážku v cestě. Asi nejtěžší jsou pro naše pomocníky vysoké překážky, jako jsou větve stromů sahající do chodníků. Dopravní značky a schránky na dopisy, které jsou někdy špatně umístěné. Vlastnit psa je zodpovědnost. Musíte se o něho starat, mít na něho čas, krmit ho, chodit s ním na procházky, do veterinární ordinace, koupat ho i vyčesávat. Hrát si s ním a dávat mu svou lásku. Stává se členem rodiny.
Život je hned se psím klukem veselejší, zábavnější a kvalitnější. Můžete se též od něho dost naučit.
Césarku, díky moc, že jsi a že Tě mohu mít.

Vydané knížky

16. března 2016 v 14:58 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih
http://chlupaccesar.blog.cz/
Vydané knihy:
Název:
Humorné příběhy, aneb Človíčku, človíčku, žij na plno a nedej se.
Tahle autorova prvotina byla napsána ještě na psacím stroji.
Knížka je rozdělená na dvě části. V prvé polovině jsou skutečné příběhy, které se staly. Jsou zde popsány zážitky v různých situacích, které sám autor zažil. Jeho první taneční, spaní pod širákem, léta na učilišti, jak balit něžné pohlaví a blbnutí na vandrech.
S humorným pohledem na věc si čtenář nejen odpočine, ale i pobaví.
Ve druhé části se dozví něco o vojenském životě v pohraničí. Trochu to připomíná Černé barony od spisovatele M. Švandrlíka.
Vydavatelství Gloria
Rok vydání: 1999
Dětské říkanky: Pohádkové snění
Knížečka s krásnou ilustrací od dětí základní školy v Rosicích.
Obrázky jsou barevné a na motivy říkanek. Vydáno vlastním nákladem v počtu 250 kusů. Tiskárna Bekros Brno, rok vydání 2000.
Hledání a snění
kniha básní
Básničky v knize přináší zamyšlení i potěšení z četby. Zvukovou podobu básní namluvil známý brněnský herec pan Ladislav Lakomý.
Za podpory České rady humanitárních organizací, Centra pro rodinu a sociální péči a Českého rozhlasu.
Vydala prospěšná společnost TyfloCentrum Brno, o.p.s., rok vydání 2007
Humorné příběhy2, Když človíček blázní
Knížka je volné pokračování autorovy prózy (Humorné příběhy, aneb Človíčku, človíčku, žij na plno a nedej se!).
Tato knížka má taktéž dvě části, podobně jako v prvé knížce.
Většinou je příběh pravdivý a na něho navazuje příběh vymyšlený.Děj i zápletky jsou psané ze života i fantazie.
V druhé části se čtenář může dočíst o tom, jak to doopravdy bylo na vojně od začátku až do konce.
Do mluvené podoby ztvárnil moderátor Borek Kapitančik z rádia Kiss Hády.
Za podpory Odboru kultury, Magistrátu města Brna, Serveru kup cocky.cz, společnosti P.P.D s.r.o. Rosice u Brna, lékárny v Rosicích Lenka Petrželová.
Vydala obecně prospěšná společnost TyfloCentrum Brno, o.p.s., rok vydání 2010.
César tropí hlouposti
Knížka obsahuje sedmnáct veselých příběhů s vodícím psem. Dozvíte se co všechno musí umět vodící pes, aby mohl sloužit svému páníčkovi a provázet ho životem. César vodí Maršálka. Hodnosti jsou zde sice dány opačně, ale důležité je, že si ti dva rozumějí. Jaké hlouposti může způsobit pejsek o kterém tato knížka převážně je se můžete na vlastní oči přesvědčit, nebo také na vlastní ouška si poslechnout.
Chvílemi v knížce píše i Césarek, aby pomohl svému páníčkovi o kterém by určitě toho také mohl dost napsat a že těch hloupostí už spáchal také dost.
Do mluvené podoby ztvárnil moderátor Borek Kapitančik z rádia Kiss Hády
Vydáno v roce 2011 vydavatelstvím Glória Rosice.
Za podpory těchto sponzorů:
Michal Kolařík, Valerie Kocábová, Milan Tyc, Jaroslav Zmeškal, manželé Studení, lékárna ROSApharm, Rosice, Plynostav Rosice, Miroslava Nerudová drogérie Rosice, Lenka Mořskovská řeznictví a uzenářství Rosice, MARKET MAREK s. r. o. Rosice, obec Říčany u Brna, Kic Rosice.
S padesátkou na krku
Pravdivé příběhy o lidech kolem padesátky. Nechybí zde humor ze sama sebe. Jsou v knížce příběhy nejen starých lidí, ale i mladých a i těch nejmenších.
Sám autor má skoro let padesát a tak může věrohodně o tom psát.
S laskavým nadhledem a humorem autora jemu vlastním s lehkostí prožijete mnohé životní situace lidí kolem vás.
Knížka vznikla za laskavého přispění těchto sponzorů:
Městys Ostrovačice, obec Říčany u Brna, lékárna ROSAPharm Rosice, Moravský plynostav Rosice, drogérie Miroslava Nerudová Rosice, paní Valerie Kocábová obec Zastávka, manželé Ryzí Podivín.
César se vrací.
Tento titul je pokračování příběhů vodícího psa Césara od Tří Jasanů. Opět vás pobaví veselé historky přímo ze života. Knížka je rozdělena a první část píše autor o svém psovi o jeho šikovnosti,
šprýmech i hloupostech. Tohle mu ovšem César vrací v druhé polovině knížky, kde píše zase on o svém páníčkovi.
Přímo César dodává: Prosím čtenáře, aby četli pěkně od začátku a nikoliv od půlky. Abyste měli obě půlky pěkně při sobě.
Vydáno v roce 2013.
Stalo se nestalo.
Kniha je rozdělena na dvě části. v prvé jsou zajímavé a mnohdy humorné
trapasy ze života. Celá první část je upravena pro čtenáře, aby hádali,
který příběh je pravdivý a který pouhá fikce. V druhé části je poutavý
dobrodružný příběh, spíše sen vodícího psa Césara.
Jeho nekonečný příběh symbolizuje pořadová číslovka knížky. Je osmá v pořadí a osmička, když se položí symbolizuje nekonečno.
Vydáno v roce 2014, tiskárnou Litera Brno.
Šestnáct schůdků, aneb příběhy ze sklípku.
Vydala tiskárna Litera Brno v roce 2016.
Na CD načetl moderátor Kiss Hády Borek Kapitančik.

Modlitba vodícího psa

16. března 2016 v 14:13 Různé
Modlitba vodícího psa
Můj nový pane, svůj příchod k tobě pociťuji jako krok do neznáma, proto se ho trochu bojím. Můj zmatek pramení z toho, že nevím co mne u tebe čeká. Vyslyš, proto pane moje prosby, abych se toho strachu zbavil a mohl Ti dobře sloužit. Především se můj pane vyzbroj trpělivostí, protože moje služba Ti ze začátku zcela jistě přinese rozčarování. Budeš-li mít pocit, že takto sis mne nepředstavoval nepropadej trudomyslnosti, dobře mne pozoruj a snaž se zjistit moje přednosti a nedostatky. Především znalost mých nedostatků je pro tebe důležitá. Budeš-li je znát naučíš se čelit nepříjemným situacím. Jsem živý tvor s duší dítěte, umím milovat, nenávidět, žárlit, bát se i podvádět. Umím mít radost z tvé radosti a rmoutit se z tvého smutku. Prosím Tě pane, abys mne za každý dobře provedený úkol pochválil a byl důsledný pokud Tě budu zlobit. Jen tak poznám, že jsi můj milující pán a celý život Ti tvou lásku budu oplácet nezištnou službou. Prosím Tě pane, abys o mne všestranně pečoval, pravidelně mě krmil, venčil, česal. Budu-li nemocen, nebo zraněn pečuj o mě s láskou a buď ke mně ohleduplný. Určitě spolu prožijeme mnoho dobrého i zlého. Kvalita mojí služby bude úměrná kvalitě našeho vzájemného vztahu. A ještě jednu prosbu k tobě pane mám, pamatuj, že psí život je asi šestkrát kratší než lidský. Až budu stár a nebudu Ti moci sloužit, nech mne u sebe na dožití a jestliže můj skon bude neodvratný dopřej mi pane rychlou a bezbolestnou smrt. Pak se příliš nermuť jistě přijde můj nástupce, který Ti poslouží stejně dobře jako já.

Potkáváte nás

16. března 2016 v 13:55 | Jiří Maršálek |  Různé
Potkáváte nás

Možná jsme se už někde potkali.
Jsem nevidomý. Na cestách mě již několik let doprovází můj vodicí pes zlatý retriever jménem César z chovné stanice Od Tří Jasanů
Orientace nevidomého člověka je velmi obtížná. I malé překážky nám značně komplikují a zpomalují pohyb. Vodicí pes pro mne znamená rychlost, samostatnost a hlavně bezpečí. Je mým kamarádem, navazujeme společně snadno kontakt s okolím a často i rozveselí, když je člověku smutno.
Mnohdy se lidé domnívají, že stačí říci psovi, kam chci jít a on mě tam prostě dovede.
To je ovšem omyl, pes pracuje na základě naučených povelů.
Také nepozná, kdy se rozsvítí na semaforu zelená a kdy se může rozejít přes silnici, jelikož jeho zrak není tak dokonalý jako lidský.
Vodicí pes se stává členem rodiny, je třeba se o něj řádně starat, krmit ho, česat, venčit a věnovat se mu. Naši starostlivost pak odmění svou oddaností, pracovitostí a láskou.
Je potřeba si také uvědomit, že vodicí pes není strojem, nýbrž živou bytostí s občasnými chybami, náladami, nemocemi a únavou.
V některých případech je pomoc vidících lidí na veřejnosti vítaná, jelikož usnadní vyřešení situace příliš složité jak pro pejska, tak i jeho pána.
Tyto vodicí psy pro nevidomé a zrakově postižené připravuje škola pro výcvik vodicích psů Milana Dvořáka v Brně, jež splnila náročná kritéria pro vstup do světové federace škol pro výcvik vodicích psů. Povídání o výcviku a světě nevidomých lidí najdete na webové adrese: www.vycvikvodicichpsu.cz
Desatero pro kontakt s nevidomým, kterého vede vodicí pes:
Vodicího psa nikdy nevyrušujme při práci.
Nedožadujme se jeho pozornosti mlaskáním, voláním, hvízdáním či jinak. Velmi mu tím ztěžujeme jeho práci a soustředěnost.
Bez vědomí majitele na vodicího psa nesahejme, nehlaďme jej, byť v dobrém úmyslu.
Je slušností nejdříve oslovit člověka a zeptat se jej na souhlas s Vaším úmyslem.
Vodicího psa k sobě nevolejme, má svého pána.
Neodbytné nutkání komunikace zaměřme na majitele.
Psovi bez vědomí majitele nenabízejme jídlo či pamlsky. Ani výjimečně. Kondice a zdravotní stav jsou základem pro jeho dlouhý život a práci.
Chceme-li pomoci nevidomému člověku, kterého vede vodicí pes, vždy člověka nejdříve oslovme a zeptejme se, zda naši pomoc uvítá. Neurážejme se, když ji odmítne, je třeba plně soustředěn na svou cestu.
Pomáháme-li nevidomému, nemanipulujme se psem, komunikujme s člověkem a slovně doprovázejme, co děláme.
Jdeme-li po ulici se svým vlastním psem, nikdy mu nedovolme vodicího psa obtěžovat, očichávat či jinak vyrušovat v práci.
Míjíme-li vodicího psa s nevidomým člověkem, mějme svého psa vždy na vodítku.
Nastupujeme-li se svým psem do dopravního prostředku, vždy dejme přednost člověku s vodicím psem.V dopravním prostředku umožněme umístění vodicího psa a uvolněme vhodné místo.
Nevidomý člověk s vodicím psem má přístup do obchodů, restaurací, úřadů, všech typů škol, zdravotnických ambulancí a také všech kulturních a sportovních zařízení.
A na závěr jaká jsou nejčastější plemena připravovaná pro službu vodicích psů? Jsou to:
zlatý a labradorský retriever, flat coated retriever, bílý švýcarský ovčák, německý ovčák, nově i královský pudl, případně border kolie.
Život bez svého psa si už neumím představit. Ať mám jakoukoliv náladu, starosti či obavy je vždy po mé levici, připraven mě vést a pomáhat.
Nezapomínám ho vždy pochválit slovy, či pohlazením anebo nějakým pamlskem.
Chci poděkovat všem, kteří pomáhají nevidomým lidem.
Jiří Maršálek a Césarek

Medailonek

15. března 2016 v 15:02 | Jiří Maršálek |  Ukázky z mých knih
Nevidomý autor Jiří Maršálek se narodil koncem srpna roku 1962 ve znamení panny. Od roku 1993 je zcela nevidomý.

Životní moudro

15. března 2016 v 14:49 Citáty
Když při okraji praskne číš,
lze ještě víno nalít do ní.
Však ťukneš-li si na zdraví,
jak dřív už nezazvoní.
Když přítel milý zradí Tebe,
snad odpustíš mu v krátké době.
Leč přátelství to jako dřív
už není milé Tobě.
Toť naprasklá už je jen číš,
lze ještě vína nalít do ní,
však ťukneš-li si na zdraví,
jak dřív už nezazvoní.